ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.983.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 983/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2002 o dovolání, které podal obviněný MUDr. P. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 5 To 147/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 3/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. P. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 9 T 3/2002, uznán vinným trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák. Tyto trestné činy spáchal tím, že dne 6. 11. 2001 kolem 15.40 hodin z účastnické telefonní stanice čísla 793 30 10 instalované v jeho ordinaci v P. 4, Š. ul. č. 2, telefonoval státní zástupkyni JUDr. I. H. do její kanceláře v budově Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 , a řekl jí: „ty svině, budeš litovat toho, co jsi řekla včera v televizi, uvidíš, co se stane“, a následně téhož dne kolem 15.45 hodin telefonát zopakoval a v domnění, že hovoří s JUDr. I. H., ačkoli fakticky hovořil s K. Ř., vedoucí správy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, řekl: „ten včerejšek si odneseš, žádnýho komunistu a marxistu-leninistu jsi zavřít nedala a jako takovýho chudáka zavřít dáš, když nic neudělal, ber to jako poslední varování, odnesou to tvoje děti, svině dej si pozor, jdu po tobě a budeš toho litovat“, přičemž takto slovně napadl jmenovanou státní zástupkyni pro její vystupování předchozího dne u Obvodního soudu pro Prahu 7 při zastupování obžaloby ve věci obžalovaného M. Z., vydavatele knihy „Mein Kampf“.
Za to byl obviněný MUDr. P. S. odsouzen podle §154 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl dále stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíce a podle §72 odst. 2, 3 tr. zák. mu bylo uloženo psychiatrické ochranné léčení ambulantní formou.
Tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 5 To 147/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení byl obviněnému doručen dne 4. 6. 2002, jeho obhájci dne 31. 5. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 30. 5. 2002.
Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný MUDr. P. S. dne 1. 8. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Má za to, že skutek, za který byl odsouzen, není trestným činem. Obviněný především uvádí, že ustanovení §154 tr. zák. přísně a přesně vymezuje, kdy lze spáchat trestný čin verbálně. Ve vztahu k §154 odst. 1 písm. b) tr. zák. se jedná o vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu. Obviněný však popírá, že by slova, kterými by vyhrožoval právě takovými útoky, pronesl. Pokud jde o trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák., je dále nutno, aby byl hrubě uražen státní orgán. Obviněný je toho názoru, že urazil státní zástupkyni JUDr. I. H., ale nebyl napaden celý orgán, kterým by bylo státní zastupitelství, resp. v předmětném výroku není nic, z čeho by se dalo dovodit, že projev směřoval ke konkrétnímu státnímu orgánu. Dále obviněný uvádí, že při řeči slova drmolí, vyjadřuje se chvatně a překotně. Výrok, který je obžalobou interpretován jako „odnesou to tvoje děti“, je podle názoru obviněného proto zkreslen. Jeho význam byl spíše takový, že se jednalo o zastrašující proroctví, týkající se nesvobody budoucích generací. Zkresleno může být i celé jeho vyjádření, neboť není pořízen magnetofonový záznam. Výroky navíc pronesl v souvislosti se svým velkým psychickým vytížením.
Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje, neboť bylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek není trestný trestným činem s tím, že by se mohlo jednat o přestupek. Dojde-li dovolací soud k závěru, že vina byla prokázána, navrhuje obviněný aplikovat ustanovení §25 tr. zák. a upustit od potrestání.
Nejvyšší státní zastupitelství k podanému dovolání obviněného MUDr. P. S. uvedlo, že z jeho odůvodnění není zcela jasné, z jakého důvodu a proti kterému rozhodnutí brojí. Dále má za to, že se nelze ztotožnit s výhradou obviněného proti právní kvalifikaci, pokud verbální útok proti konkrétní státní zástupkyni nepovažuje za napadení celého orgánu. Obviněný zaútočil na JUDr. I. H. pro způsob, jakým vykonávala své povinnosti státní zástupkyně, přičemž v tomto směru nelze oddělovat zákonnou ochranu státního zastupitelství jako státního orgánu a státních zástupců, kteří reálně vykonávají působnost státního zastupitelství, a proto nelze urazit „privátně“ státního zástupce verbálním útokem vedeným v souvislosti s výkonem jeho služebních povinností. Nejvyšší státní zastupitelství proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou v podaném dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného MUDr. P. S. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Uplatněný dovolací důvod obviněný MUDr. P. S. konkretizoval tím, že podle jeho názoru předmětný skutek není trestným činem, neboť nepronesl výrok, kterým by naplnil uplatněnou skutkovou podstatu, případně tento výrok byl zkreslen. Dále podle názoru obviněného jeho výrok nesměřoval proti státnímu orgánu, ale proti konkrétní státní zástupkyni. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje částečně v nesprávnosti skutkových zjištění učiněných soudy činnými dříve ve věci a současně ve vadné právní kvalifikaci.
K posouzení námitek obviněného je především nutné poukázat na ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, z něhož vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného MUDr. P. S. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Podle skutkových zjištění tedy obviněný slovně napadl státní zástupkyni JUDr. I. H. (resp. podruhé se domníval, že hovoří s ní) pro její zastupování obžaloby v jiné trestní věci, a to výrokem „ty svině, budeš litovat toho, co jsi řekla včera v televizi, uvidíš, co se stane“ a výrokem „ten včerejšek si odneseš, žádnýho komunistu a marxistu-leninistu jsi zavřít nedala a jako takovýho chudáka zavřít dáš, když nic neudělal, ber to jako poslední varování, odnesou to tvoje děti, svině dej si pozor, jdu po tobě a budeš toho litovat“. Uvedené výroky bezpochyby obsahují výhružku alespoň ublížením na zdraví a tudíž jsou způsobilé naplnit jeden ze znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák. Soudy obou stupňů tedy nepochybily, jestliže uvedené slovní útoky obviněného proti státní zástupkyni JUDr. I. H. považovaly za tak vážný verbální útok na státní orgán, že jím bylo možné negativně ovlivnit řádný výkon jeho pravomoci v trestním řízení. Ostatně z výpovědi poškozené JUDr. I. H. je patrné, že na podkladě výhrůžek obviněného měla obavu o svou osobu, rodinu a své dítě. Navíc obviněný své slovní útoky opakoval a na podkladě skutkových zjištění není pochyb o tom, že tak obviněný činil právě za to, jak poškozená JUDr. I. H. uplatňovala svou pravomoc státní zástupkyně v jiném trestním řízení.
Obviněný MUDr. P. S. dále v dovolání uplatnil námitku proti použití ustanovení §154 odst. 2 tr. zák., protože podle jeho názoru nebylo napadeno příslušné státní zastupitelství jako státní orgán, ale jen osoba JUDr. I. H. Uvedené tvrzení obviněného pak lze podřadit pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se skutečně jedná o otázku právního posouzení skutku. Přesto je Nevyšší soud toho názoru, že posouzení předmětného skutku též jako trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák. bylo provedeno řádně a bez vad.
Zmíněného trestného činu se dopustí ten, kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. Soudy obou stupňů považovaly tento trestný čin za spáchaný hrubou urážkou státního orgánu pro výkon jeho pravomoci. Obviněný MUDr. P. S. ve svém dovolání sice připouští, že urazil státní zástupkyni JUDr. I. H., ale podle jeho názoru tento urážlivý projev nesměřoval ke konkrétnímu státnímu orgánu, tedy ke státnímu zastupitelství. Klíčovou se tak stává otázka výkladu pojmu státní orgán. Jak dovolatel, tak v podstatě i oba soudy činné dříve ve věci považují za státní orgán ve smyslu §154 odst. 2 tr. zák. jen příslušné státní zastupitelství jako instituci. S tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožňuje.
Ustanovení §12 odst. 1 tr. řádu poskytuje výčet orgánů činných v trestním řízení, které provádějí podle této trestně procesní normy potřebné úkony trestního řízení, jimiž je naplňován účel trestního řádu. Těmito orgány se rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán, přičemž není pochyb o tom, že jde o státní orgány, neboť trestní řízení je oprávněn vést pouze stát, a to výlučně prostřednictvím svých specifických orgánů. Z uvedeného je zřejmé, že za státní orgán, který vykonává svou pravomoc v trestním řízení, je nutno považovat i státního zástupce jako konkrétní osobu, nikoli státní zastupitelství určitého stupně jako celek. Jen státní zástupce je totiž výslovně označen za orgán činný v trestním řízení a je zákonem nadán souhrnem určitých oprávnění a povinností, která osobně vykonává, byť nemusí jít vždy o téhož státního zástupce (viz zejména ustanovení §171 až §179, §179c odst. 2 a 3, §307, §309 tr. řádu). V souvislosti s posuzovaným skutkem pak jde především o výlučnou pravomoc státního zástupce podat a před soudem zastupovat obžalobu (návrh na potrestání), na jejímž podkladě se může konat trestní stíhání před soudem [§175 odst. 1 písm. b), §176 odst. 1, §179c odst. 2 písm. a), §180 odst. 1 tr. řádu]. Poškozená JUDr. I. H. přitom byla obviněným slovně napadena v bezprostřední návaznosti na to, jak vykonávala svou pravomoc jako státní zástupkyně při zastupování obžaloby u soudu (§180 odst. 1 tr. řádu).
Proto pokud obviněný MUDr. P. S. vedl svůj verbální útok vůči JUDr. I. H., jež vykonávala oprávnění státního zástupce v konkrétním trestním řízení, a útok byl učiněn v odvetě za to, jak právě tato státní zástupkyně uplatňovala svou pravomoc orgánu činného v trestním řízení, naplnil obviněný přímo znak objektivní stránky trestného činu podle §154 odst. 2 tr. zák. spočívající v hrubé urážce státního orgánu. Vzhledem k tomu, že byly naplněny i další zákonné znaky předpokládané zmíněnou skutkovou podstatou, jejichž existenci obviněný MUDr. P. S. ve svém dovolání ani nezpochybňoval, je třeba považovat zvolenou právní kvalifikaci předmětného skutku za správnou a odpovídající zákonu.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného MUDr. P. S. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Navíc obviněný částečně zaměřil své dovolání i proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a to pokud jde o závažnost jím pronesených výhrůžek a jejich charakter. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak již bylo zdůrazněno. V tomto rozsahu bylo proto dovolání obviněného MUDr. P. S. podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným.
Obviněný MUDr. P. S. současně uplatnil i výhradu vůči použité právní kvalifikaci skutku založenou na výkladu pojmu „státní orgán“, avšak Nejvyšší soud se s námitkou obviněného v tomto směru neztotožnil a přisvědčil závěrům soudů prvního a druhého stupně, které se – byť s poněkud odlišným odůvodněním – nedopustily nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru jde sice o námitku, která by za jiných okolností mohla být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ovšem Nejvyšší soud ji z výše uvedených důvodů neshledal opodstatněnou. Podané dovolání proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y