ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.194.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 194/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 28. května 2002 dovolání obviněného R. Š., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 499/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 42/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 1 T 42/2001, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., obviněný O. Š. byl odsouzen za týž trestný čin podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Trestná činnost obou obviněných spočívala podle nalézacího soudu v tom, že dne 23. 8. 1997 v 06.45 hodin v B., na ulici P. u objektu A., fingovali malou dopravní nehodu mezi nákladním speciálním vozidlem tov. zn. Mercedes, jehož majitelem byla A. Š., a osobním vozidlem tov. zn. Honda Civic, majitele obviněného K., tak, že obviněný Š. při couvání poškodil naloženým nákladem přední část za ním stojícího vozidla tov. zn. Honda, kdy na základě fingování dopravní nehody uplatnil dne 25. 8. 1997 obviněný K. nárok na pojistné plnění ve výši 90.707,- Kč ke škodě Č. p., a. s., se sídlem v P., přičemž uvedená částka byla obviněnému K. dne 10. 10. 1997 dle PÚ č. X vyplacena.
Stejným rozsudkem Městského soudu v Brně byl obviněný R. Š. odsouzen za pomoc k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. k peněžitém trestu ve výši 30.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, městský soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Kromě toho městský soud uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému R. Š. povinnost, aby společně a nerozdílně s obviněnými K. K. a O. Š. uhradil poškozené Č. p., a. s., škodu ve výši 90.707,- Kč.
Uvedeného deliktu se obviněný R. Š. dopustil podle zjištění Městského soudu v Brně tím, že dne 30. 9. 1997 v B., vystavil ve prospěch obviněného K. K. pro potřeby likvidace pojistné události fakturu č. Y na částku ve výši 60.385,- Kč jako úhradu opravy osobního motorového vozidla tov. zn. Honda Civic, kdy podle příjmového dokladu č. X byla téhož dne obviněným K. uhrazena, přičemž shora uvedené vozidlo Honda Civic, bylo podle kupní smlouvy ze dne 23. 8. 1997 prodáno novému majiteli Ing. P. L. jako nové a nepoškozené.
K odvolání všech tří obviněných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 499/2001, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám ve věci rozhodl. Obviněného K. K. uznal odvolací soud vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997, obviněné O. Š. a R. Š. pomocí k tomu trestnému činu s tím, že obvinění K. K. a O. Š. dne 23. 8. 1997 v 06.45 hodin v B. na P. ulici u objektu A. fingovali malou dopravní nehodu mezi nákladním speciálním vozidlem tov. zn. Mercedes, jehož majitelem byla A. Š., a osobním vozidlem tov. zn. Honda Civic, majitele obviněného K. tak, že obviněný Š. údajně při couvání poškodil naloženým nákladem přední část za ním stojícího vozidla tov. zn. Honda Civic, na základě fingované dopravní nehody obviněný K. dne 25. 8. 1997 uplatnil nárok na pojistné plnění ve výši 90.707,- Kč u Č. p., a. s., když následně mu obviněný R. Š. dne 30. 9. 1997 pro potřeby likvidace pojistné události vystavil nepravdivou fakturu č. Y na částku ve výši 60.385,- Kč, jako úhradu opravy motorového vozidla tov. zn. Honda Civic, kdy podle příjmového dokladu č. X byla tato částka téhož dne obviněným K. zaplacena, přičemž shora uvedené vozidlo Honda Civic, bylo podle kupní smlouvy ze dne 23. 8. 1997 prodáno novému majiteli Ing. P. L. jako nové a nepoškozené; částka 90.707,- Kč pak byla dle pojistné události č. X ke škodě Č. p., a. s., P. obviněnému K. dne 10. 10. 1997 vyplacena. Za tento delikt byl obviněný R. Š. Krajským soudem v Brně odsouzen k peněžitému trestu ve výši 25.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců. O náhradě škody odvolací soud rozhodl shodně s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 1. 2. 2002, obviněnému R. Š. dne 5. 2. 2002 a jeho obhájci, advokátovi JUDr. Z. B., rovněž dne 5. 2. 2002.
Dne 27. 5. 2002 bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dovolání obviněného R. Š., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 499/2001. Dovolání obviněného bylo doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích podle prezentačního razítka dne 20. 3. 2002.
V dovolání, podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Z. B., obviněný R. Š. především namítl, že napadené rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se podle právního názoru obviněného dopustil soud prvního i druhého stupně, přičemž dovolatel napadl podaným mimořádným opravným prostředkem výrok o vině, výrok o trestu i výrok o náhradě škody. Uvedené výhrady pak obviněný prostřednictvím svého obhájce v písemném odůvodnění podaného dovolání rozvedl a doložil argumentací dovozující, že obviněný R. Š. tím, že vystavil předmětnou fakturu, neměl v úmyslu poskytnout spoluobviněnému K. pomoc ke spáchání trestného činu pojistného podvodu, pouze vyfakturoval objednanou službu. V průběhu trestního stíhání se podle názoru dovolatele věrohodně neprokázalo, že by šlo o fingovanou dopravní nehodu a v případě, že o ni skutečně šlo, že o tom obviněný R. Š. věděl.
Podle názoru obviněného R. Š. tudíž napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené rozhodnutí krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a na základě §265m tr. řádu sám rozhodl o zproštění obviněného R. Š. obžaloby.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání obviněného R. Š. prostřednictvím Městského státního zastupitelství v Brně Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s případným projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 1 Nzo 137/2002 zaujal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko, že námitky dovolatele, směřující proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným, se obsahově nekryjí s dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky při posuzování podaného dovolání především vycházel z toho, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek v trestním řízení se stalo součástí právního řádu České republiky na základě novely trestního řádu, realizované s účinností od 1. ledna 2002 zákonem č. 265/2001 Sb., přičemž časová působnost trestního řádu vychází kromě jiného ze zásady, že trestní řízení se koná podle zákona platného a účinného v době, kdy toto řízení probíhá. Dovolání v trestním řízení bylo zavedeno s účinností od 1. ledna 2002, z čehož je nutno podle názoru Nejvyššího soudu dovodit, že všechny zákonné podmínky pro jeho podání musí nastat až po tomto datu, to znamená za účinnosti shora citovaného zákona č. 265/2001 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) tudíž nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Současně Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného R. Š. splňuje veškeré obsahové náležitosti, zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, neboť v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného R. Š. přípustným a mohl se v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle citovaného ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na §60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Ze spisového materiálu v posuzované věci je patrno, že trestní stíhání obviněného R. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 21. 1. 2002, přičemž rozsudek tohoto soudu byl doručen ve stejnopisu obviněnému i jeho obhájci JUDr. Z. B. dne 5. 2. 2002. Protože písemnost obsahující dovolání byla soudu prvního stupně prokazatelně doručena již dne 20. 3. 2002, byla dvouměsíční dovolací lhůta ve smyslu §265c odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je opodstatněné. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je relevantní v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, důvodem dovolání tudíž zde nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud bude v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí, se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Existenci těchto vad předpokládaných ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje dovolatel, obviněný R. Š., v nedostatečně provedeném dokazování, resp. v nesprávném hodnocení provedených důkazů a ve vadně zjištěném skutkovém stavu, jehož důsledkem bylo podle jeho názoru nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
K námitkám uplatněným dovolatelem je však nutno uvést, jak již shora naznačeno, že z vymezení důvodu dovolání v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu výslovně vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. A samotnému popisu skutku, uvedenému ve výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 499/2001, použitá právní kvalifikace odpovídá a koresponduje i v době spáchání posuzovaného činu platné a účinné hmotně právní zákonné úpravě.
Nejvyšší soud tudíž shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v zákoně, bylo obviněným R. Š. fakticky podáno z jiných důvodů než těch, které jsou výslovně zakotveny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného R. Š. podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k