ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.208.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 208/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2002 o dovolání podaném obviněným S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 318/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. H. byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 1 T 318/2000, uznán vinným, že dne 6. 6. 2000 kolem 15. 15 hod. na silnici č. I/23 v km 137,0 ve směru Z. – R., ve městě R., okres B. – v., řídil osobní automobil zn. Škoda Forman 135 LS, přičemž v důsledku nesprávného odbočování vlevo na vedlejší silnici, aniž by se řádně přesvědčil o situaci za sebou, vytvořil náhlou překážku za ním jedoucímu motocyklistovi P. G., který jel na motocyklu zn. Honda 750, který s ohledem na svoji rychlost a krátkou vzdálenost narazil přední částí motocyklu do levého boku vozidla Škoda Forman, přičemž v důsledku tohoto střetu utrpěl těžká zranění, zejména tříštivou dislokovanou zlomeninu levé kosti vřetenní s poškozením nervu, pohmoždění mozku, krvácení do mozku a další zranění, která jej citelně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu minimálně čtyři měsíce, s možností trvalých následků.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněnému uložil podmíněný trest odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému za povinnost uhradit V. z. p., O. p. B.-v. škodu ve výši 10 403,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného P. G. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak okresní státní zástupce, tak obviněný S. H., o nichž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001. Z podnětu odvolání okresního státního zástupce rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3, věta prvá, odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osmnáct měsíců. Odvolání obviněného S. H. zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Z obsahu spisu je zřejmé, že stejnopis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému S. H. dne 22. 2. 2002 a téhož dne i jeho obhájci Mgr. T. P., jakož i Okresnímu státnímu zastupitelství Brno - venkov.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, podal obviněný S. H. dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. T. P. podáním ze dne 10. 4. 2002, které adresoval přímo Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, jemuž došlo 19. 4. 2002. Dovolání směřovalo do výroku o vině a trestu a jako dovolací důvod obviněný uplatnil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v podrobnostech uvedl, že z provedených důkazů a za situace, kdy výpověď poškozeného je jen zprostředkovaná, lze zaujmout jednoznačný názor, že pokud by poškozený jel rychlostí, která je v místě nehody povolena, k nehodě by nedošlo. To je uvedeno i ve znaleckém posudku Ing. M. Š., který stanovil rychlost automobilu obviněného ve výši maximálně 34 km/hod. a při výslechu připustil i rychlost nižší. Naproti tomu při stanovení rychlosti motocyklu v okamžiku nárazu znalec uvedl minimální rychlost 67 km/hod. s tím, že pokud by motocyklista jel v místě nehody rychlostí maximálně povolenou v obci, tedy 50 km/hod., k nehodě by vůbec nedošlo.
Obviněný je nadále přesvědčen, že před započetím odbočování se řádně podíval, zda za ním nic nejede a teprve potom odbočoval, přičemž si je jist, že žádný motocykl neviděl, to prý potvrzuje fakt, že poškozený jel výrazně přes znalcem uváděných 67 km/hod. V souvislosti s tím připomenul usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 12. 1999, sp. zn. 5 To 605/99, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného, který nedal přednost v jízdě motocyklu, který jel po silnici mimo obec rychlostí 131 km/hod. V závěru podaného dovolání obviněný zopakoval přesvědčení, že důležitou povinnost stanovenou mu zákonem neporušil a tudíž nespáchal skutek ve shora citovaných rozsudcích uvedený. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 1 T 318/2000, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej v plném rozsahu zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 5. 6. 2002 uvedla, že důvody uplatněné obviněným v dovolání jsou identické s důvody, které byly odsouzeným uplatněny jako součást jeho obhajoby v rámci přípravného řízení trestního, v rámci řízení před soudem prvého stupně i v podaném odvolání, přičemž s těmito argumenty se jak nalézací, tak odvolací soud bezezbytku vypořádaly. Ze správně zjištěného jednání obviněného dovodily porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona. Pokud jde o obviněným namítané rozhodnutí v obdobném případě, kdy došlo k zastavení trestního stíhání, jednalo se o jinou dopravní situaci na místě dopravní nehody, včetně nesrovnatelně vyšší rychlosti jízdy poškozeného. V závěru vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obsah námitek dovolatele neodpovídá žádnému z použitých dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (§147 - §150, §254 - §263 tr. ř.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a ) - l).
V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to činí v podaném dovolání obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
V případě obviněného S. H. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Brně jako soud odvolací ztotožnil, neboť k odvolání okresního státního zástupce pouze zpřísnil uložený trest odnětí svobody a nově uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, zatím co odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval:
JUDr. Jan B l á h a