ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.21.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 21/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2002 dovolání podané obviněným J. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 5 To 7/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 19/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. V. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 10 T 19/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 5 To 7/01, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu 500 000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě tento trest nebyl vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 5. 2001.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že stejnopis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. V. dne 12. 6. 2001 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. V. V. dne 30. 5. 2001.
Dne 12. 2. 2002 podal obviněný J. V. prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. K. H. dovolání směřující proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze. Jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c)/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že dovolání jako zcela nový institut a jako další mimořádný opravný prostředek bylo začleněno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Je proto zásadní otázkou, zda s ohledem na uvedený časový sled je dovolání obviněného J. V. vůbec přípustné.
Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle které se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z této zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti novelizovaného trestního řádu), jestliže je zapotřebí upřednostnit v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu dřívější procesní právo před právem pozdějším.. Takové výjimky trestní řád zpravidla upravuje v přechodných a závěrečných ustanoveních novelizovaného zákona.
Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento novelizovaný zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci ještě za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Absence takové výjimky má nepochybně význam i z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, které se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Z toho vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.
V tomto konkrétním případě bylo trestní stíhání obviněného J. V. pravomocně skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 5 To 7/01, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před citovanou novelou. Shora popsané zákonné podmínky pro podání případného dovolání tedy nenastaly a ani nastat nemohly.
Pro úplnost je zapotřebí dodat, že v této věci navíc nebyla ani zachována lhůta k podání dovolání (srov. shora uvedené časové údaje). Podle §265e odst. 1 tr. ř. se totiž dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v trestní věci obviněného J. V. nejsou splněny zákonné podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že dovolání obviněného se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval :
JUDr. Jan B l á h a