ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.220.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 220/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. června 2002 dovolání, které podal obviněný L. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 6 To 391/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 59/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Libora Holubáře odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 1 T 59/2000, byl obviněný L. H. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. M. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. H. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 6 To 391/2001, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 1 T 59/2000. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám ve věci rozhodl a obviněného L. H. odsoudil podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2002 (č. l. 135 tr. spisu).
Proti naposledy konstatovanému rozsudku podal dne 21. 3. 2002 obviněný L. H. prostřednictvím svého obhájce z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. dovolání do výroků o vině a trestu. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že provedené důkazy netvoří řetězec nepřímých důkazů, z něhož lze dovodit, že jediný kdo mohl vozidlem Fiat 126, na místo činu přijet, musela být jeho osoba. Zdůrazňuje, že při hodnocení důkazů bylo postupováno v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, 6, §89 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti zejména poukazuje na rozpory ve výpovědích poškozeného V. M. i svědka J. K. Upozorňuje, že Policie ČR zajistila z jeho auta vzorky krve, které však jako důkaz zatajila. Rovněž uvádí, že orgány činné v trestním řízení neprovedly důkazy, které navrhoval a jenž svědčily v jeho prospěch - výslech personálu a hostů restaurace u D. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky ve výroku o vině a trestu a přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podáním ze dne 28. 5. 2002 obviněný L. H. požádal Nejvyšší soud o odklad výkonu trestu z rozsudků Krajského soudu v Brně sp. zn. 6 To 391/2001 a Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 1 T 103/97, a to na dobu nezbytně nutnou pro rozhodnutí o dovolání (č. l. 167 tr. spisu).
Nejvyšší soud České republiky shledal, že v posuzované trestní věci obviněného L. H. není dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno jeho novelou (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl podle §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 6. 12. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného L. H. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. a nemohl se eventuálně zabývat podle §265o odst. 1 tr. ř. odložením výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k