ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.221.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 221/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. června 2002 dovolání obviněného F. P., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 8 To 529/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 159/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 1 T 159/99 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se podle zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že dne 21. července 1999 kolem 16.00 hodin v B. na ulici H. v prostoru veřejných dámských záchodků nejprve násilím vytáhl z neuzamčené kabinky J. Š., nyní H., a poté jí v prostorách společné chodbičky vytrhl a vysypal na zem igelitovou tašku, ze které odcizil občanský průkaz a digitální kalkulačku značky Truly v hodnotě 200,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §202 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.
Obviněný F. P. podal proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Brně odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením z 28. 1. 2002, sp. zn. 8 To 529/2001, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle doručenky a dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 6. 2. 2002, obviněnému F. P. dne 12. 2. 2002 a jeho obhájci, advokátovi JUDr. J. Ž. dne 13. 2. 2002.
Proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný F. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Ž. dovolání, které bylo Městskému soudu v Brně doručeno dne 15. 4. 2002. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání doručeno se spisovým materiálem dne 4. 6. 2002.
Podaným dovoláním obviněný F. P. napadl shora citovaná rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ve výrocích o vině, neboť dle jeho názoru soudy nesprávně právně posoudily skutek, popsaný v obou rozhodnutích, přičemž dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především namítl, že se nedopustil posuzovaného jednání tak, jak je popsáno v rozsudku, i pokud by však skutkové závěry soudů obou stupňů byly správné, oba soudy posoudily tyto skutky nesprávně právně.
Dovolatel se přitom podrobně zabýval jednotlivými skutky, resp. trestnými činy, za něž byl napadeným rozhodnutím uznán vinným a odsouzen. Co se týče trestného činu krádeže, vyslovil názor, že ustanovení §247 odst. 1 tr. zák. je alternativní skutkovou podstatou, přičemž typová společenská nebezpečnost všech alternativ trestného jednání uvedených pod písmeny a) až e) tohoto ustanovení je zásadně shodná. Zdá se mu proto nepřiměřené, aby za trestný čin typově stejný s písm. a) shora citovaného ustanovení §247 odst. 1 tr. zák. bylo považováno odcizení věci ve smyslu písm. d) citovaného ustanovení v hodnotě jedné pětadvacetiny škody nikoliv nepatrné a v této souvislosti podotkl, že ustanovení §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. má zejména chránit občany před kapesními zloději, kteří páchají mnohdy soustavně vysoce nebezpečnou trestnou činnost, avšak jejich postih je vzhledem k malé hodnotě odcizené věci často nemožný.
Dále obviněný namítl, že soudy obou stupňů při právním posouzení skutku nevzaly v úvahu, že dovolatel je osobou trestně i občansky zcela bezúhonnou a rovněž upozornil na skutečnost, že neměl v úmyslu zmocnit se cizí věci, nýbrž pohnutkou jeho jednání bylo naopak jednání poškozené, kterým byl postižen, přičemž poukázal na skutečnost, že materiální stránka jeho jednání vylučuje, aby bylo posuzováno jako trestný čin.
Pokud jde o trestný čin výtržnictví, dle názoru obviněného zde chybí hned dva zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu, neboť soudy pochybily zejména při výkladu a aplikaci pojmu „místo veřejnosti přístupné“ a pojmu „napadení jiného“. Obviněný je rovněž přesvědčen, že jeho jednání nevykazovalo společenskou nebezpečnost nutnou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
V petitu svého dovolání obviněný F. P. s ohledem na shora konstatované důvody navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu a sám ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. řádu rozsudkem tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Nejvyšší soud současně zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, dle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá.
Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Současně Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného F. P. splňuje veškeré obsahové náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud se poté zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Dle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na §60 odst. 4 písm. a) tr. řádu lhůta k podání dovolání je však zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Trestní stíhání obviněného F. P. skončilo pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu dne 28. 1. 2002, přičemž podle spisového materiálu stejnopis usnesení tohoto soudu byl doručen dne 12. 2. 2002 obviněnému a dne 13. 2. 2002 jeho obhájci. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dne 12. 4. 2002 dovolání jako poštovní zásilku adresovanou Městskému soudu v Brně a tato zásilka byla tomuto soudu podle prezentačního razítka doručena dne 15. 4. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je v posuzovaném případě dán některý z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
Obviněný F. P. uvedl jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž tento dovolací důvod lze aplikovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud není oprávněn v takovém případě přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude tedy spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem musel Nejvyšší soud konstatovat, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 1 T 159/99, v němž Krajský soud v Brně neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 8 To 529/2001, zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a právní kvalifikace je také ohledně všech znaků skutkové podstaty správná. Nejvyšší soud České republiky proto v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného F. P. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k