ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.260.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 260/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2002 dovolání podané obviněným M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2002, sp. zn. 12 To 47/2002, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 34/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2002, č. j. 2 T 34/2001-449, uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za další trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným předchozím rozsudkem téhož soudu ze dne 24. 10. 2001, č. j. 2 T 34/2001-407, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 12 To 411/2001, podle §35 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, když nad ním byl současně vysloven dohled. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen rovněž trest propadnutí věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku a podle §60a odst. 3 tr. zák. za použití §26 odst. 4 tr. zák. mu byla uložena omezení konkretizovaná ve výroku rozsudku.
Z podnětu odvolání Okresního státního zástupce v Hradci Králové Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 7. března 2002 usnesením pod sp. zn. 12 To 47/2002 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a s přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil za výše uvedené sbíhající se trestné činy podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let (ve výroku rozsudku není výslovně uvedeno, že jde o trest nepodmíněný), pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil též trest propadnutí věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
Z obsahu spisu je zřejmé, že opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. B. dne 28. 3. 2002 a téhož dne i jeho obhájci JUDr. L. H.. Okresnímu státnímu zástupci byl opis tohoto rozsudku doručen dne 26. 3. 2002.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný M. B. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání, které došlo Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 3. 4. 2002. Uvedl v něm, že s tímto rozsudkem nesouhlasí a má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá v nesprávném posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Nesprávné posouzení viděl v hodnocení důkazů, které podle jeho názoru správně hodnotil v jeho prospěch soud prvního stupně, když mu uložil jen výchovný trest. V závěru podaného dovolání obviněný požádal Nejvyšší soud, aby „přezkoumal napadený rozsudek a rozhodl tak, jak rozhodl okresní soud“.
Nejvyšší soud po předložení spisového materiálu k rozhodnutí o dovolání přípisem ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 Tdo 103/2002, vrátil věc bez rozhodnutí zpět Okresnímu soudu v Hradci Králové, neboť dovolání nemělo náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Z dovolání obviněného totiž nebylo jasné, který výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové je napadán, stejně jako nebylo zřejmé, v jakém rozsahu je ten který výrok napadán. Jasné nebyly ani důvody, z nichž je ten či onen výrok napadán, když v dovolání bylo pouze uvedeno, že „obviněný má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá v nesprávním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení“, čímž byl sice vyjádřen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak dovolání postrádalo jakýkoli konkrétní důvod, pro který by mělo být nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. V dovolání nebylo uvedeno ani žádné konkrétní hmotně právní ustanovení, jehož porušením by měl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v části vyjádřené zákonnou dikcí „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Dovolání postrádalo i uvedení toho, čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. V závěru svého přípisu Nejvyšší soud uvedl, že je ze shora uvedených důvodů třeba, aby obhájce obviněného v naznačených směrech podané dovolání doplnil. Za tím účelem musí předseda senátu Okresního soudu v Hradci Králové postupovat podle §265h odst. 1 tr. ř. a po provedení úkonů a uplynutí lhůty uvedené v tomto ustanovení předloží věc znovu Nejvyššímu soudu.
Podle referátu ze dne 6. 5. 2002 předseda senátu soudu prvního stupně zaslal fotokopii přípisu Nejvyššího soudu obviněnému M. B. a jeho obhájci JUDr. L. H. s přípisem, že podle §265h odst. 1 tr. ř. podané dovolání nesplňuje předepsané náležitosti, a proto je vyzval, aby do čtrnácti dnů od doručení výzvy vady odstranili s tím, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle doručenky připojené k tomuto referátu byl zmíněný přípis doručen jmenovanému obhájci dne 9. 5. 2002.
Na č. l. 483 trestního spisu je založeno podání obviněného M. B. vypracované dne 28. 5. 2001 jeho obhájcem JUDr. L. H., které bylo označeno jako doplnění dovolání ze dne 30. března 2002. Podle podacího razítka na obálce připojené k tomuto podání byla zásilka podána na Poště v Hradci Králové dne 31. 5. 2002 a doručena Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 3. 6. 2002.
V tomto doplnění dovolání dovolatel uvedl, že dovoláním napadá výrok v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 12 To 47/2002, kterým byl zrušen výrok o trestu uložený okresním soudem a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem. Proto navrhl, aby dovolací soud tento výrok krajského soudu zrušil a sám rozhodl tak, že odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 2 T 34/2001, zamítne. V závěru doplněného dovolání dovolatel uvedl obecně okolnosti, které by měly odůvodňovat uložení jen podmíněného trestu odnětí svobody.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 9. 5. 2002 uvedla, že z odůvodnění dovolání je zřejmé, že obviněný napadá rozsudek soudu druhého stupně z důvodu, který nelze podřadit pod žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou formulovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. , a to ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterého se dovolává. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. /.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
Jelikož původní dovolání obviněného tyto další (zvláštní) náležitosti nesplňovalo a jelikož předseda senátu soudu prvního stupně před prvním předložením této věci Nejvyššímu soudu nepostupoval podle §265h odst. 1 tr. ř., vrátil Nejvyšší soud spisový materiál zpět Okresnímu soudu v Hradci Králové k postupu podle citovaného zákonného ustanovení. Podle něho nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d).
Z výše uvedeného textu je zřejmé, že předseda senátu soudu prvního stupně tentokrát již respektoval ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., vyzval obviněného i jeho obhájce k odstranění vad a upozornil je na možnost odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu. V dopise adresovaném obviněnému a jeho obhájci sice uvedl lhůtu čtrnácti dnů, což však nelze považovat za pochybení, neboť taková lhůta je shodná se lhůtou dvou týdnů uvedenou v zákoně.
V této souvislosti je třeba uvést, že podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy nastala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Byla-li proto v této konkrétní věci výzva k odstranění vad s uvedeným upozorněním doručena obhájci obviněného dne 9. 5. 2002 (ve čtvrtek), stanovená dvoutýdenní lhůta mu skončila ve čtvrtek dne 23. 5. 2002.
Obhájce obviněného tuto lhůtu k odstranění vad a doplnění náležitostí obsahu dovolání nedodržel. Jak je patrné z údajů rozvedených výše, sepsal doplňující podání teprve dne 28. 5. 2002 (zřejmě omylem je uveden rok 2001) a dal jej na poštu a adresoval soudu, u něhož má být podáno /§60 odst. 4 písm. a) tr. ř./, až dne 31. 5. 2002, tedy osm dnů po uplynutí lhůty.
Lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.) je explicitně uvedena v zákoně, jde proto o tzv. lhůtu zákonnou (na rozdíl od tzv. lhůty soudcovské). Stanovení lhůty přímo v zákoně svědčí o tom, že se tím sleduje princip právní jistoty a stability právních poměrů. Časové omezení pro odstranění vad podaného dovolání je nepochybně i v zájmu urychlení řízení (§2 odst. 4, věta druhá, tr. ř.).
Nedodržení stanovené zákonné lhůty má obvykle procesní důsledky. V daném případě byl na takový možný následek obviněný i jeho obhájce upozorňován již v přípise předsedy senátu soudu prvního stupně /„dovolání bude odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.“/. Spojil-li trestní řád s marným uplynutím uvedené zákonné lhůty takový závažný účinek, nemůže jít o lhůtu, která by měla jen pořádkový význam.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovodil, že lhůta dvou týdnů uvedená v §265h odst. 1 tr. ř. pro odstranění vad podaného dovolání je lhůtou propadnou. Jestliže obhájce obviněného v této lhůtě neodstranil vady podaného dovolání, jestliže podané dovolání trpí dříve vytýkanými vadami i po marném uplynutí lhůty, musel Nejvyšší soud uzavřít, že podané dovolání je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Při takovém postupu se Nejvyšší soud nemusel a ani nemohl zabývat otázkou, zda dovolání obviněného lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Toto ustanovení se však vztahuje jen k podání dovolání samotného, nikoliv již k jeho doplnění, pokud původní dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.). V úvahu by proto připadal postup podle §61 odst. 1 tr. ř. per analogiam, t. j. povolení navrácení lhůty k odstranění vad podaného dovolání, pokud by obhájce obviněného z důležitých důvodů zákonnou lhůtu dvou týdnů zmeškal. V takovém případě by však musely být splněny i další zákonné podmínky (obhájce obviněného by musel požádat o navrácení lhůty do tří dnů od pominutí překážky a musel by doplnění dovolání s takovou žádostí spojit). K tomu ovšem v dané věci nedošlo.
Na závěr je třeba poznamenat, že Nejvyšší soud by postup podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. musel zvolit i v případě, že by výše uvedená lhůta byla obhájcem obviněného dodržena. Ani v dalším podání totiž obhájce obviněného neodstranil všechny nedostatky, jimiž původní dovolání trpělo, na něž Nejvyšší soud poukazoval a k jejichž odstranění byl obhájce vyzván.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval:
JUDr. Jan B l á h a