ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.274.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 274/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 20. června 2002 dovolání obviněných J. Č., T. J. a L. A., vesměs podaná proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 11 To 503/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 87/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných J. Č., T. J. a L. A. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 10 T 87/2000, byli obvinění J. Č., T. J. a L. A. spolu s obviněným R. H. uznáni jako spolupachatelé ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. vinnými pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili tím, že společně po vzájemné předchozí domluvě dne 30. 10. 1999 ve V. Ú., v místě bydliště obviněného R. H., dohodli znění textu nepravdivé smlouvy, jejíž zcela smyšlený text pak za přítomnosti ostatních spoluobviněných nadiktoval obviněný T. J. manželce obviněného R. H., všichni obvinění pak text podepsali s tím, že z tohoto vyplývá, že dne 27. 10. 1998 si měl obviněný R. H. půjčit od obviněného J. Č. peníze v hotovosti v částce 400.000,- Kč s termínem splatnosti do 25. 10. 1999 a pro případ, že částka nebude v tomto termínu věřiteli vrácena, bude na obviněného J. Č. převedeno vozidlo Peugeot Boxer obviněného R. H., na základě této smlouvy pak obvinění Č., J. a A. v přesně nezjištěné dny počátkem měsíce listopadu 1999 opakovaně jednali s J. Š., který měl předmětné vozidlo ve svém držení jako majitel na základě kupní smlouvy ze dne 6.9.1999, uzavřené mezi ním a obviněným R. H., přičemž se snažili pomocí této smyšlené smlouvy sepsané dne 30. 10. 1999 a antidatované na 27. 10. 1998, aby jim J. Š. vozidlo vydal s tím, že měli v úmyslu je dále užít pro svou potřebu, když J. Š. jim vozidlo nevydal a předmětný automobil měl ke dni 6. 9. 1999 hodnotu 236.600,- Kč.
Za uvedený delikt byli všichni čtyři obvinění odsouzeni podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků každý, jehož výkon byl u všech podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobou v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený J. Š. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni čtyři obvinění odvolání, na základě něhož Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 11 To 503/2001, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám ve věci rozhodl tak, že sice převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, obviněné však uznal vinnými pokusem trestného činu podvodu pouze podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za což jim byl podle §250 odst. 2 tr. zákona uložen každému trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Odvolací soud odůvodnil změnu v právním posouzení nalézacím soudem správně zjištěného skutkového stavu tím, že s ohledem na novelu trestního řádu č. 265/2001 Sb., účinnou v době rozhodování odvolacího soudu, je naplněn zákonný znak „značné škody“, podmiňující použití právního posouzení trestné činnosti obviněných podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., podle novelizovaného ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. škodou až od částky 500.000,- Kč. V daném případě tedy odvolací soud při aplikaci §16 odst. 1 tr. zák. překvalifikoval trestnou činnost spáchanou obviněnými na trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a všem čtyřem obviněným uložil této změně výroku o vině odpovídající, stanovenou výměrou mírnější tresty odnětí svobody a zvolil tomu korespondující kratší zkušební dobu.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 19. 2. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, dne 20. 2. 2002 obhájci všech čtyř obviněných, advokátovi JUDr. T. D., dne 20. 2. 2002 obviněnému T. J., dne 18. 3. 2002 obviněnému J. Č. a dne 29. 4. 2002 obviněnému L. A.
Dne 19. 6. 2002 bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dovolání obviněných J. Č., T. J. a L. A., podané prostřednictvím jejich společného obhájce JUDr. T. D., směřující proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Podle prezentačního razítka bylo dovolání obviněných podáno u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 18. 4. 2002.
Podaným dovoláním všichni tři shora uvedení obvinění napadli rozsudek nalézacího soudu ve výroku o vině i o trestu z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, když poukázali na skutečnost, že rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obvinění vyslovili nesouhlas se skutkovými závěry nalézacího i odvolacího soudu, které podle jejich názoru nemají oporu v provedeném dokazování. Výhrady obviněných byly namířeny rovněž proti vyhodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů, zejména pokud jde o zavinění jednotlivých obviněných. Popis skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině napadeného rozsudku, je dle jejich názoru nesprávný, neboť tam uváděné skutečnosti jsou nepravdivé a neprokázané. Navíc se domnívají, že nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestného činu podvodu. Výhrady obviněných proti skutkovému ději jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění jejich dovolání.
Obvinění J. Č., T. J. a L. A. proto navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a přikázal jim věc k novému projednání a rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že dovolání všech jednotlivých obviněných nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. řádu vyzval obhájce obviněných, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy odstranil vady podaného dovolání a připojil upozornění, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Výzva byla doručena obhájci obviněných JUDr. T. D. dne 27. 5. 2002.
Obhájce obviněných odstranil vady dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu svým podáním ze dne 5. 6. 2002, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 6. 6. 2002. Dovolání obviněných ve znění citovaného doplnění směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 10 T 87/2000, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 11 To 503/2001. Všichni tři obvinění napadají svým dovoláním výrok o vině i výrok o trestu s odkazem na shora citované důvody dovolání ze dne 18. 4. 2002, přičemž namítají, že napadené rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu svého dovolání dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a rozhodl ve věci tak, že obviněné J. Č., T. J. a L. A. zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Nejvyšší soud současně zkoumal, zda dovolání jednotlivých obviněných splňují veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že všechna předmětná dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadají rozsudek, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že předmětná dovolání splňují veškeré obsahové náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, a proto se mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byly zachovány lhůty a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované trestní věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných J. Č., T. J. a L. A. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 1. 2002, přičemž opis rozsudku tohoto soudu byl doručen obviněnému J. Č. dne 18. 3. 2002, obviněnému T. J. dne 20. 2. 2002, obviněnému L. A. dne 29. 4. 2002 a obhájci obviněných, JUDr. T. D. dne 20. 2. 2002. Dovolání podali obvinění prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 18. 4. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu byla u všech tří obviněných zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda u všech tří obviněných shodně uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 2 tr. řádu.
Obvinění svá dovolání opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat jedině tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení však nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude tedy spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z obsahu podání obviněných J. Č., T. J. a L. A. vyplývá, že ačkoliv všichni tři shodně uvádějí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení soudům obou stupňů v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak je patrno i z jeho shora uvedené citace odůvodnění, se týká pouze údajných nesprávných skutkových zjištění.
Podle názoru Nejvyššího soudu však v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v dovolání rovněž tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v napadeném rozhodnutí.
V daném případě tedy obvinění J. Č., T. J. a L. A. pouze formálně uplatnili důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr.řádu, kdy dovolací důvod je podle námitek všech tří dovolatelů spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněných všech tří obviněných, uplatněné v jejich dovoláních, neodpovídají důvodu předpokládanému v příslušném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto konstatoval, že jejich dovolání byla podána z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc konstatoval, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 11 To 503/2001, zcela odpovídá použité právní kvalifikaci a skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a právní kvalifikace je tudíž z tohoto hlediska ohledně všech obligatorních zákonných znaků skutkové podstaty správná.
Nejvyšší soud proto v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněných J. Č., T. J. a L. A. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k