ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.286.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 286/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2002 dovolání obviněné R. B., roz. Z., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 11 To 802/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 355/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 355/2001, byla obviněná R. B. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle zjištění okresního soudu dopustila tím, že v době od 1. ledna 1996 do 31. července 1997 v M. Ú., okr. T., jako referentka Obecního úřadu – účetní s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti pro výkon této funkce krátila příjmy do rozpočtu obce tím způsobem, že od poplatníků Obecního úřadu přebírala finanční prostředky za poplatky, na převzetí peněz vystavovala plátcům příjmové pokladní doklady na jimi skutečně uhrazené částky, následně vyhotovovala nové příjmové doklady s totožnými údaji, avšak s nižšími částkami, dle takto upravených dokladů prováděla zápisy do pokladní knihy, kdy nezúčtováním skutečné výše u 56 přijatých částek do pokladní knihy zkrátila příjem rozpočtu nejméně o 103.991,90 Kč, kdy tuto částku do pokladny neodvedla a ponechala si ji pro svoji potřebu, a v dalších 14 případech přijaté peněžní částky od jednotlivých poplatníků do pokladní knihy nezaúčtovala vůbec, rovněž tyto prostředky si ponechala pro svoji potřebu a o dalších nejméně 40.394,- Kč zkrátila příjem rozpočtu obce, přičemž výše popsaným jednáním zkrátila rozpočet Obce M. Ú. na straně příjmů nejméně o částku 144.385,90 Kč, kterou si přisvojila a užila pro svoji potřebu. Za uvedený delikt byla obviněná odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Současně byl obviněné uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu účetnických prací a prací spojených s uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti na dobu tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému - Obci M. Ú. škodu ve výši 144.385,90 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byl tento poškozený podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně podala obviněná R. B. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 11 To 802/2001, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněné R. B. dne 9. 4. 2002, obhájci obviněné, JUDr. J. Š., dne 8. 4. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově dne 8. 4. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 11 To 802/2001, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 355/2001, podala obviněná R. B. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Okresního soudu v Trutnově dne 22. 5. 2002.
Dovoláním obviněná napadla shora uvedená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ve výroku o vině i o trestu, jakož i v dalších výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle názoru obviněné napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a v důsledku toho i nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávnost rozhodnutí nalézacího soudu spatřuje obviněná zejména v té skutečnosti, že soud rozhodl o její vině na základě neúplně provedeného dokazování. Soud se spokojil s posouzením znalce, který měl k dispozici pouze kopii pokladní knihy za část období, pro které byla obviněná stíhána. Rovněž ze znalcem posuzovaných účetních dokladů je zřejmé, že nejsou kompletní, respektive znalec neprovedl vyhodnocení podkladů zajištěných orgány činnými v trestním řízení, na něž se obviněná odvolává. Výslech účetní, která vedla účetnictví obce před obviněnou a mohla svou výpovědí potvrdit obhajobu obviněné, nebyl před soudem proveden. Nalézací soud neprovedl ani kontrolu kompletního účetnictví Obce M. Ú. za léta 1995 až 1997. Obviněná je přesvědčena, že účetnictví vedla zcela v souladu s obecními vyhláškami a povinnostmi jednotlivých poplatníků a ztrátu podstatné části účetních dokladů nezavinila.
V petitu svého dovolání obviněná R. B. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265l odst. 3 tr. řádu a věc přikázal k projednání a rozhodnutí jinému okresnímu soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněné R. B. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest /265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. V návaznosti na tento závěr se Nejvyšší soud České republiky mohl zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněné R. B. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 27. 2. 2002, přičemž opis rozsudku krajského soudu byl doručen obviněné R. B. dne 9. 4. 2002 a jejímu obhájci JUDr. J. Š. dne 8. 4. 2002. Dovolání podala obviněná prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Trutnově dne 22. 5. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněné splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l).
Obviněná R. B. podané dovolání výslovně opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení však nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud České republiky však není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
S ohledem na shora konstatované skutečnosti bude přezkoumávané rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z obsahu podání dovolatelky vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno, a celé dovolání, jak je patrno i z jeho shora uvedené citace odůvodnění, se týká pouze údajných nesprávných skutkových zjištění.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v dovolání rovněž tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku napadeného rozhodnutí.
V daném případě tedy obviněná R. B. pouze formálně uplatnila důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr.řádu, kdy dovolací důvod je podle námitek dovolatelky spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné právní posouzení věci.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že námitky obviněné, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto konstatoval, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc shledal, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a právní kvalifikace je také ohledně všech znaků skutkové podstaty správná, a současně dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 355/2001, v němž Krajský soud v Hradci Králové neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 11 To 802/2002, zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud České republiky tedy v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněné R. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák