ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.326.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 326/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2002 dovolání, které podala obviněná P. Z., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 11 To 812/2001, jenž rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 195/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 20 T 195/2001, byla obviněná P. Z. uznána vinnou trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 30. 7. 2001 kolem 21.30 hod. v P. po místních komunikacích po předchozím požití alkoholických nápojů řídila osobní vozidlo zn. Peugeot 405, SPZ PUN 69-83, na S. ul. směrem od centra města v blízkosti domu č. p. 1385 nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a při míjení s protijedoucím trolejbusem linky č. 5 MHD 367 řidiče J. A. zezadu narazila do před ní jedoucí dvojice cyklistů, kteří jeli při pravém okraji vozovky, po střetu byli cyklisté odhozeni dopředu ve směru jízdy, kde zůstali ležet při pravém okraji vozovky, obviněná s vozidlem následně přejela do protisměru a vlevo mimo vozovku, kde narazila do stromu, jež je majetkem SMP a. s. a do oplocení domu č. p. 1427, který je majetkem SBD D. P., vozidlo se převrátilo na střechu a zůstalo u sloupu trolejového vedení, čímž porušila důležitou povinnost vyplývající z ustanovení §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) a §18 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, následným odběrem krve ve 22.55 hod. bylo metodou plynovou chromatografie u obviněné zjištěno 2,19 g/kg alkoholu v krvi, při dopravní nehodě utrpěla cyklistka M. B., pohmoždění a otok mozku, tržné rány v oblasti hlavy, pohmoždění hrudníku a četné hluboké oděrky na dalších částech těla, což si vyžádalo hospitalizaci na oddělení ARO Nemocnice P. od 30. 7. 2001 do 7. 8. 2001 a další hospitalizaci na úrazovém oddělení Nemocnice P. s předpokládanou dobou léčení nejméně 10 měsíců, cyklista M. Š., utrpěl těžká zranění hlavy, kterým dne 31. 7. 2001 v Nemocnici P. podlehl, došlo k hmotné škodě na osobním vozidle zn. Peugeot, trolejbusu a jízdních kolech poškozených v celkové výši nejméně 79 300,- Kč.
Za to byla obviněná odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž pro jeho výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit škodu Ing. S. Š., bytem P., E. K. 1004 ve výši 22 880,- Kč, M. B., zastoupené otcem J. B., oba bytem P., L. M. č. p. 851, ve výši 6 163,- Kč, D. p. m. P., T. 2141, P., ve výši 1 000,- Kč, O. z. p. z. b., p. a s., P. 7, T. 36, ve výši 205 330,- Kč a S. b. d. P., J. P. 259, P., ve výši 1 404,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Ing. S. Š., M. B., zastoupená otcem J. B. a S. b. d. P. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná P. Z. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 11 To 812/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči konstatovanému usnesení podala obviněná P. Z. prostřednictvím svého obhájce dne 9. 4. 2002 dovolání proti výroku o zamítnutí odvolání a proti důvodům v usnesení uvedeným. Obviněná opřela podaný mimořádný opravný prostředek o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná v dovolání poukazuje na dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (první vypracovaný MUDr. K. a MUDr. R., druhý vypracovaný Prof. MUDr. Z., DrSc., a MUDr. G.). Uvádí, že první znalecký posudek konstatoval u její osoby úzkostně depresivní neurotickou poruchu, avšak nijak blíže jí nehodnotil, co do možného vlivu na její jednání. Naproti tomu druhý znalecký posudek hodnotil tuto poruchu jako přetrvávající a že je nutno k ní přihlédnout. Znalci výslovně uvedli, že zmíněná porucha má vliv na horší soustředění a horší vybavování si některých okolností a myšlení obviněné, které může být emočním stresem ovlivněno. Obviněná klade otázku, zda vyjádření znalců není v rozporu s tím, když v rozsudku je uvedeno, že v době před započetím pití nebyla její rozpoznávací schopnost snížena a její ovládací schopnost byla snížena lehce, nepodstatně. Namítá, že soud prvního stupně měl k rozdílnému hodnocení úzkostně depresivní neurotické poruchy u její osoby vyslechnout znalce a pokud by přetrvávaly pochybnosti, mělo být zadáno vypracování kolizního znaleckého posudku. Podle názoru obviněné měl odvolací soud zrušit rozsudek prvostupňového soudu z důvodu neúplného dokazování. Rovněž konstatuje, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, který uváděl: „…v daném okamžiku nezvažovala (obviněná) možnosti ani následky svého rozhodnutí“. Obviněná zdůrazňuje, že objasnění zmíněných skutečností mohlo mít podstatný vliv při úvaze o výši trestu a jeho formy.
Obviněná také upozorňuje na svůj současný zdravotní stav, pro který je hospitalizována v P. l. v P.-B. a jenž je hodnocen v odborném vyjádření ze dne 5. 4. 2002, které tvoří přílohu dovolání. Tento doklad, ze kterého obviněná cituje některé závěry, považuje za důkaz, že vliv jejího onemocnění před spácháním trestného činu nemohl být úplně a detailně zhodnocen.
Podle mínění obviněné P. Z. nebylo vzhledem k výše uvedeným skutečnostem její jednání náležitě vyhodnoceno a existuje opodstatněná pochybnost o správném hmotně právním posouzení skutku ve všech jeho souvislostech a hlavně v jeho příčině. Proto závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 11 To 812/2001, popř. zrušil jeho část a též zrušil rozhodnutí, které mu předcházelo, a věc přikázal znovu projednat. V příloze dovolání obviněná požádala o odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody s poukazem na svůj zdravotní stav (dokladovaný lékařskými zprávami a dokladem o pracovní neschopnosti) a aby nebyl ohrožen smysl dovolacího řízení.
K dovolání obviněné se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru se s námitkami uplatněnými v dovolání vypořádal soud prvního stupně, který věnoval dostatečnou pozornost dokazování ohledně příčetnosti obviněné v době činu, neboť vycházel ze závěrů znalců, kteří byli ustanoveni v průběhu trestního řízení. Státní zástupkyně také konstatuje, že uvedený soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku náležitě vysvětlil svoji úvahu o plné trestní odpovědnosti obviněné, která měla podklad právě v předmětném znaleckém posudku. Soud prvního stupně vyhodnotil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a psychiatrie, předložený stranou řízení jako listinný důkaz, což bylo v souladu s platnými procesními předpisy v době rozhodování. Důkazní síla tohoto znaleckého posudku je však nepodstatná vzhledem ke zjištění, že posudky vypracované z podnětu každé z procesních stran spolu v zásadních otázkách plně korespondují. Státní zástupkyně rovněž nemá pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž i právní hodnocení skutku a uložený trest podle jejího názoru odpovídají příslušným ustanovením trestního zákona. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. podané dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z výše zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V daném případě byl obviněnou P. Z. uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ale musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, jež jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Z obsahu podaného dovolání však vyplývá, že námitky obviněné směřují výhradně vůči úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů, tj. proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle §265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jelikož část dovolacích námitek obviněné se týkala odůvodnění napadeného rozhodnutí, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr.ř.).
Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné P. Z. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž z jeho podnětu napadené usnesení a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněné na odklad výkonu trestu odnětí svobody, který učinila v příloze k dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoli dovolatel. V této souvislosti lze pro úplnost uvést, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 20 T 195/2001, byl podle §322 odst. 1 tr. ř. povolen obviněné P. Z. odklad výkonu trestu odnětí svobody o čtyři měsíce, tj. do 10. 9. 2002 (č.l. 248 tr. spisu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák