ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.365.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 365/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. července 2002 dovolání obviněného S. K., podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň- město pod sp. zn. 1 T 111/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného S. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 1 T 111/2001, byl obviněný S. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že v P. v hypermarketu T. S. ČR a. s. Plzeň, R. tř., s neustanoveným spolupachatelem
jednak dne 18. 5. 2001 v době od 15.00 hod. do 16.13 hod. v nákupním prostoru hypermarketu v oddělení elektro vložil do nákupního vozíku krabici s počítačovou sestavou zn. PC Brave 05 BlueLine 2600 v ceně 24.999,- Kč, krabici následně opatřil padělaným kódem EAN znějícím na psací a počítačový stolek zn. Brave v ceně 2.699,- Kč, u pokladny č. 21 zaplatil 2.699,- Kč a hypermarketu T. S. tak způsobil škodu ve výši 22.300,- Kč,
jednak dne 18. 5. 2001 v době od 17.00 hod. do 17.51 hod. v nákupním prostoru hypermarketu v oddělení elektro vložil do nákupního vozíku krabici s počítačovou sestavou zn. PC Brave BlueLine 2700 v ceně 29.999,- Kč, krabici následně opatřil padělaným kódem EAN znějícím na psací a počítačový stolek zn. Brave v ceně 2.699,- Kč, u pokladny č. 31 uhradil částku 2.699,- Kč a hypermarketu T. S. tak způsobil škodu ve výši 27.300,- Kč,
jednak dne 20. 5. 2001 v době od 15.00 hod. do 15.49 hod. v nákupním prostoru hypermarketu v oddělení elektro opět vložil do nákupního vozíku krabici s počítačovou sestavou zn. PC Brave BlueLine 2700 v ceně 29.999,- Kč, krabici následně opatřil padělaným kódem EAN znějícím na psací a počítačový stolek zn. Brave v ceně 2.699,- Kč, u pokladny č. 23 uhradil částku 2.699,- Kč, hypermarketu T. S. tak způsobil škodu ve výši 27.300,- Kč, avšak za pokladní zónou byl zadržen bezpečnostní službou.
Za uvedený delikt byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu pobytu v P. kraji na dobu tří let (§57a odst. 1 tr. zák.). Současně byla obviněnému uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradě škody poškozené a. s. T. S. P., hypermarket P., částku 49.600,- Kč.
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu shora citovaný rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného S. K. při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a k trestu zákazu pobytu v obvodu města P. na dobu tří let.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen obviněnému S. K. i jeho tehdejší obhájkyni advokátce JUDr. J. K. shodně dne 5. 3. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město dne 4. 3. 2002.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. K. dovolání. Dovolání bylo doručeno podle prezentačního razítka Okresnímu soudu Plzeň-město dne 6. 5. 2002, na poštu však bylo podle připojené obálky obhájkyní podáno již 3. 5. 2002. Nejvyššímu soudu České republiky bylo toto dovolání spolu se spisovým materiálem doručeno dne 9. 7. 2002.
Obviněný opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a zaměřil je do výroku o vině i do výroku o trestu, jakož i do výroku o náhradě škody. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v zásadním pochybení soudů obou stupňů při hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i v porušení ustanovení trestního zákona, jehož účelem je zajištění práva obviněného na obhajobu. Obviněný S. K. je přesvědčen, že mu nebyla vina zažalovaným jednáním prokázána a přesto byl uznán vinným, soudy obou stupňů podle jeho názoru pochybily při hodnocení provedených důkazů v neprospěch obviněného, jelikož nesprávně a neobjektivně interpretovaly provedené důkazy a hodnotily jejich vzájemné souvislosti, stejně jako nesprávně posoudily jejich věrohodnost. Proto jsou podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění.
V petitu svého dovolání obviněný S. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 1 T 111/2001, ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, ve výroku o trestu odnětí svobody a zákazu pobytu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 1 NZo 172/2002, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného S. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl soudem druhého stupně ponechán beze změny výrok o vině a výrok o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně a obviněnému byl nově uložen trest, a proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na §60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného S. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 30. 1. 2002, přičemž opis rozsudku tohoto soudu byl doručen obviněnému S. K. i jeho tehdejší obhájkyni JUDr. J. K. dne 5. 3. 2002. Dovolání, řádně adresované Okresnímu soudu Plzeň-město, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně na poštu dne 3. 5. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný S. K. své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, námitky obviněného směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a právní kvalifikace je také ohledně všech znaků skutkové podstaty správná, a tudíž dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 1 T 111/2001, v němž Krajský soud v Plzni neshledal žádné závady a s nímž se ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného S. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. července 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k