ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.380.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 380/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. července 2002 dovolání obviněného F. K., podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 61 To 581/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 47/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 31 T 47/2000, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil podle zjištění obvodního soudu tím, že dne 19. 10. 1999 kolem 07.00 hodin v P. 10, ul. R. 20, na stavbě po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl J. V., kterému údery pěstí a kopy do hlavy způsobil poranění mozku a krční páteře, jež si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci poškozeného od 19. 10. do 5. 11. 1999 s následnou pracovní neschopností do 4. 1. 2000.
Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně bylo obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uloženo, aby poškozenému J. V. uhradil škodu ve výši 1.920,- Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem obvodního soudu byl obviněný F. K. naproti tomu podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Proti celé odsuzující části shora citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 61 To 581/2001, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému F. K. dne 16. 4. 2002, jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Z. J. dne 15. 4. 2002, a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 dne 12. 4. 2002.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 61 To 581/2001, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. J. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 10. 6. 2002, přičemž Nejvyššímu soudu České republiky bylo toto dovolání spolu se spisovým materiálem doručeno dne 12. 7. 2002.
Obviněný opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a zaměřil je proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o vině. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v zásadním pochybení soudů obou stupňů při hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i v porušení ustanovení zákona, jejichž účelem je zajištění práva obviněného na obhajobu. Obviněný F. K. má za to, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení provedených důkazů v neprospěch obviněného, jelikož nesprávně a neobjektivně interpretovaly provedené důkazy a hodnotily jejich vzájemné souvislosti, stejně jako nesprávně posoudily jejich věrohodnost a neprávem odmítly jeho obhajobu. Obviněný se toliko odstrčením bránil útoku J. V., vedenému razantní zbraní, a jeho jednání proto mělo být posouzeno jako nutná obrana ve smyslu §13 tr. zák.
I kdyby ovšem dovolatel připustil, že podmínky nutné obrany nebyly naplněny, nemůže souhlasit s posouzením následku na zdraví poškozeného J. V. jako těžké újmy na zdraví, a už vůbec se nemůže ztotožnit s tím, že tento následek měl způsobit úmyslně.
Ze všech shora uvedených důvodů jsou tudíž podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění soudů obou stupňů. V petitu svého dovolání proto obviněný F. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu vyslovil, že podané dovolání je důvodné z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, aby dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil, aby případně zrušil vadné řízení rozhodnutí odvolacího soudu předcházející, zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí soudů obou stupňů obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále dovolatel požádal, aby Nejvyšší soud České republiky následně postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a Městskému soudu v Praze, případně Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Zároveň obviněný F. K. v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu Nejvyššímu soudu sdělil, že s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání nesouhlasí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť výslovně napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného F. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 26. 3. 2002, přičemž opis usnesení tohoto soudu byl doručen obviněnému F. K. dne 16. 4. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Z. J. dne 15. 4. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 10. 6. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný F. K. své dovolání podle jeho obsahu výslovně opřel výhradně o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, námitky obviněného směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora reprodukované námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného F. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k