ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.418.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 418/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 25. července 2002 dovolání obviněného J. L., podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 31 To 7/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 285/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 T 285/99, byl obviněný J. L. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil podle zjištění okresního soudu tím, že ačkoliv mu byla rozhodnutím Policie ČR Okresní ředitelství Jablonec nad Nisou, Dopravní inspektorát ze dne 17. 3. 1998, č. j. ORJN-2-111/DS-98 s právní mocí téhož dne uložena vedle jiné sankce rovněž sankce zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, tj. od 16. 2. 1998 do 15. 2. 1999, po dohodě s dosud nezjištěnou osobou v L. 5, A. v. na parkovišti před domem čp. 448/1 dne 16. 7. 1998 kolem 03.00 hodin neurčeným předmětem rozbil sklo trojúhelníkového okna pravých dveří vozu zn. VAZ 21214 SPZ CLH 59-16, firmy D. s. t. p. těžba a úprava uranu, odštěpný závod S. pod R., jímž si je otevřel a vnikl dovnitř a pak nastřihl vodiče elektrického proudu pod spínací skříňkou a spojil je do zkratu zkroucením a nastartoval vůz, po zařazení zpětného chodu prudkou jízdou narazil do pravé zadní části vozidla zn. Škoda Forman 135 LX SPZ LBJ 15-79 s nápisy POLICIE na předních dveřích a bez spuštěného výstražného zařízení Ministerstva vnitra ČR – územní pracoviště Policie ČR, správa S. k. Ú. nad L., řízeného nprap. M. P., ve službě, jež se na výzvu na toto místo dostavil, a tlačil je proti levému obrubníku, vlivem čehož během vystupování policista upadl, pak, se změnou na rychlostní stupeň vpřed obviněný vyjel k ulici H., než se otočil opačným směrem a snažil se najet na poškozeného, který proto jednou varovně vystřelil, avšak bez výsledku v chování obviněného, jednou do dveří spolujezdce, po uskočení stranou, z důvodu toho automobil VAZ vyjel z vozovky, přes chodník, do plochy zarostlé keři a stromy, kde jednou narazil, než se o další strom zastavil, tam obviněný s druhou osobou vozidlo opustil, aniž vypnul chod motoru se zařazeným nižším převodovým stupněm, jeho přehřátí po době nepřesahující deset minut nakonec zapříčinilo vznícení a rozšíření požáru okolo náhonu a řadících pák i do kabiny, vcelku tak svým jednáním obviněný způsobil na tomto vozidle VAZ 21214 škodu 182.000,-Kč a na druhém vozidle zn. Škoda Forman 135 LX škodu 4.800,- Kč.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §155 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen na dobu tří let trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 31 To 7/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému J. L., jeho obhájci, advokátovi JUDr. J. H. i Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci shodně dne 5. 4. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 31 To 7/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Okresního soudu v Liberci dne 27. 5. 2002, přičemž Nejvyššímu soudu České republiky bylo toto dovolání spolu se spisovým materiálem doručeno dne 22. 7. 2002.
Obviněný zjevně opřel své dovolání především o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dále o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění zák. č. 200/2002 Sb., a zaměřil je do výroku o vině i do výroku o trestu. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v zásadním pochybení soudů obou stupňů při hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i v porušení ustanovení zákona, jejichž účelem je zajištění práva obviněného na obhajobu. Obviněný J. L. má za to, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení provedených důkazů v neprospěch obviněného, jelikož nesprávně a neobjektivně interpretovaly provedené důkazy a hodnotily jejich vzájemné souvislosti, stejně jako nesprávně posoudily jejich věrohodnost. Proto jsou podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění.
Obviněný J. L. rovněž spatřuje v postupu obou soudů porušení těch procesních ustanovení, podle nichž je třeba zkoumat a objasňovat všechny podstatné okolnosti případu, a to skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Při posuzování jednotlivých svědeckých výpovědí soudy obou stupňů výpovědi svědčící v neprospěch obviněného evidentně přecenily a zjevně účelově interpretovaly, naopak důkazní hodnotu výpovědí svědčících ve prospěch obviněného potlačily. Obviněný podrobně rozvedl své výhrady k nedostatkům dokazování a k hodnocení důkazů ze strany soudů, vyslovil nesouhlas s posouzením otázky viny na základě provedených důkazů a zaujal názor, že mu nebylo prokázáno spáchání trestných činů, pro které byl obžalován a měl být proto obžaloby zproštěn. Odvolací soud pochybení nalézacího soudu nenapravil a neprávem odvolání obviněného zamítl.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu obou stupňů a dovolatele zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 1 Nzo 312/2002, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. L. podle §265i odst 1 písm. d) tr. řádu odmítl a vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť výslovně napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. L. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 6. 3. 2002, přičemž opis usnesení tohoto soudu byl doručen obviněnému J. L. i jeho tehdejšímu obhájci JUDr. J. H. dne 5. 4. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Liberci dne 27. 5. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný J. L. své dovolání podle jeho obsahu evidentně opřel především o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, námitky obviněného směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora reprodukované námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a právní kvalifikace je také ohledně všech znaků aplikovaných skutkových podstat správná, a tudíž dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 T 285/99, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 31 To 7/2002, zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Obstát však nemohla ani námitka obviněného, brojící proti procesnímu postupu odvolacího soudu podle §256 tr. řádu. V této souvislosti je nutno předeslat, že novelou trestního řádu ze dne 24. 4. 2002, realizovanou s účinností od 24. 5. 2002 zákonem č. 200/2002 Sb., došlo ke změně §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu, kdy dle nového znění písm. l) §265b odst. 1 tr. řádu (před účinností novely §265b odst. 1 písm. k/ tr. řádu) lze dovolání s odkazem na tento důvod podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo pokud byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Uvedený dovolací důvod lze tedy uplatnit pouze tehdy, pokud nebyly splněny zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, přičemž se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání věci ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu. Podle dikce odst. 1 tohoto ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, tj. teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání. V tomto případě tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z obsahu podání obviněného J. L. vyplývá, že odvolacímu soudu výslovně vytýká pouze tu skutečnost, že se náležitě nezabýval věcnou stránkou odvolání obviněného, podaného proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 T 285/99.
Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného J. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. července 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k