ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.434.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 434/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2002 dovolání podané obviněným F. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 7 To 472/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 514/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. M. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 1 T 514/2000, uznán vinným, že
1) v době nejméně od měsíce března 1994 do 9. 5. 2000 v D. a P. na okrese Z., v místech svého trvalého bydliště, nezajišťoval řádný tělesný a duševní rozvoj své nezletilé dcery M. M., která mu byla svěřena do výchovy rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě dne 31. 1. 1996, č. j. 8 C 1467/93 po rozvodu manželství, kdy vůči ní používal nesprávných výchovných metod, neúměrně ji trestal, opakovaně ji bil rukou po hlavě a po celém těle, kdy jí zakazoval o fyzickém napadání hovořit, a v důsledku jeho napadání byla dne 10. 5. 2000 vyšetřena lékařem, který zjistil mnohočetné podlitiny a krvavé šrámy na zádech, podlitinu na levém oku, a proto byla nezletilá na základě předběžného opatření Okresního soudu ve Znojmě, č. j. Nc 2034/2000-5, ze dne 10. 5. 2000 umístěna do péče Dětského domova ve Z., N. N. č. 3,
2) v přesně nezjištěné době na konci roku 1999 až na počátku roku 2000 v P., okres Z., v místě svého trvalého bydliště nejméně ve dvou případech pohlavně zneužil svou dceru nezletilou M. M., kdy ji osahával na přirození, přičemž bezpečně věděl, že nedovršila patnáctého roku věku, kdy nezletilá dcera mu byla svěřena do výchovy a jako otce ho plně respektovala, a svým jednáním tak narušil její dosavadní fyzický a psychický vývoj,
3) od 23. 4. 1999 do 11. 10. 1999 v inzertním časopise A. nabízel na dobírku různé tituly video a audio nahrávek, které v místě trvalého bydliště v P., okres Z., neoprávněně pirátským způsobem kopíroval, poté na základě objednávek tyto kopie rozesílal zájemcům na území České republiky a dvě videokazety a jednu audiokazetu zaslal také na základě objednávky pracovníkům České pirátské unie Praha.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) jako trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., a v bodě 3) jako trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák.
Obviněnému za to uložil podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu rovněž uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks videokazety VHS XSITE E-180+10 minut s nahraným filmem Mr. Bean největší filmová katastrofa, 1 ks videokazety RAKS SG E-240 VHS se záznamem koncertu KISS-LIVE in Praha, 1 ks audiokazety CZK 14 s nápisem Systém odpovídá Janusz a Eliza Grabowski s nahrávkou skupiny IRON Maiden, když současně vyslovil, že vlastníkem propadlých věcí se stává Český stát.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání a usnesením ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 7 To 472/2002, zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 6. 5. 2002, jeho obhájkyni JUDr. S. B. dne 8. 4. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Znojmě dne 5. 4. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím shora jmenované obhájkyně, zastoupené Mgr. S. H., dne 7. 6. 2002 u Okresního soudu ve Znojmě dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že nebylo provedeno ucelené dokazování v rozsahu požadovaném ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., ani naplněna zásada volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním skutkového stavu /zejména v bodě 1) výroku rozsudku/ a nesprávně převzal hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Provedené důkazy vztahující se k období od roku 1999 do května 2000 nebyly zcela správně vyhodnoceny a skutek tak nebyl prokázán. Odvolací soud nepřipustil důkazy navrhované v odvolání (výslechy ředitelky Mateřské školy v P. a učitele 1. třídy Základní školy v Ú.), proto nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. Odvolací soud se rovněž nesprávně ztotožnil s právními závěry nalézacího soudu ohledně trestných činů pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Znalecký posudek nebyl správně zaměřen ke zjištění pravdivosti výpovědi nezletilé dcery, tím pádem soud přecenil její výpověď i nesprávně převzal závěry znaleckého posudku k možnosti osahávání ze strany obviněného. Soudem zůstala nepovšimnuta skutečnost vyplývající z výpovědi třídní učitelky B. M., z níž bylo možno dovodit, že nezletilá byla schopna vymyslet si události, nesprávně vnímat skutečnosti a zkreslovat je.
S ohledem na tyto skutečnosti obviněný v petitu podaného dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc přikázal soudu prvního stupně k projednání a novému rozhodnutí.
V samostatném písemném podání ze dne 2. 8. 2002 obviněný F. M. prostřednictvím shora jmenované obhájkyně Nejvyššímu soudu sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření k podanému dovolání ze dne 6. 8. 2002 uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě dán není. Takovým důvodem nemůže být námitka dovolatele, že nebylo provedeno dostatečné dokazování, když nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy, a že soud vadně hodnotil provedené důkazy, neboť tím dovolatel napadá skutková zjištění soudu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) /správně písm. l)/ tr. ř., pak ani toto ustanovení nedopadá na dovolatelem fakticky namítanou nesprávnost skutkových zjištění. Citované ustanovení se vztahuje výlučně k vadám procesního charakteru, avšak v tomto směru dovolatel žádné námitky nevznesl. Jeho odvolání bylo soudem druhého stupně řádně projednáno a bylo o něm rozhodnuto. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3, 4 tr. ř.).
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a) - l).
V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným těmi nejzávažnějšími skutky, jak je tomu i v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
V případě obviněného F. M. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná v jednotlivých bodech výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutků jako shora vyjmenovaných trestných činů. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Brně jako soud odvolací ztotožnil, neboť ve veřejném zasedání odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
K dalšímu dovolacímu důvodu obviněným uplatněnému je třeba uvést, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá proto na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé soudní instanci nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci o takový případ nejde. Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně nařídil ve věci veřejné zasedání a o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu v odvolacím řízení podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval:
JUDr. Jan B l á h a