ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.446.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 446/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2002 dovolání, které podal obviněný Z. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 6 To 113/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 173/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 2 T 173/2001 byl obviněný Z. Z. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu, příp. někteří z nich byli se zbytky nepřiznaných nároků odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2002, sp. zn. 6 To 113/2002, usnesením podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný Z. Z. podal prostřednictvím obhájce JUDr. V. S. proti citovanému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl v něm, že soud nesprávně zhodnotil skutkový stav, nesprávně posoudil věc po stránce právní a v důsledku toho nesprávně rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, postrádá údaj o tom, kdy obviněný měl trestnou činnost spáchat, resp. doba spáchání trestné činnosti je vymezena pouze velmi obecně a v širokém rozpětí. Řadu výhrad dovolatel uplatnil i ke způsobu hodnocení důkazů soudem a k samotnému odůvodnění rozhodnutí. Z toho pak dovodil, že odvolací soud učinil takové skutkové a právní závěry, které neodpovídají provedeným důkazům. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přestože předseda senátu soudu prvního stupně nechal doručit opis dovolání s příslušným upozorněním (§265h odst. 2 tr. ř.) nejvyššímu státnímu zástupci, Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí takové případné vyjádření k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./. Současně však shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není jakousi druhou odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soud nesprávně a nepřesně zjistil okolnosti, které uváděl v rámci své obhajoby, a náležitě je nezhodnotil, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto i v tomto ohledu jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obsahem podaného dovolání byly i opakované výhrady obviněného k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha