ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.550.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 550/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2002 dovolání, které podal obviněný J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 To 127/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 223/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J.M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 T 223/2000, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 1. 8. 1997 v O., na ulici A. č. 2, v pobočce ČS Ž. p., a. s., uzavřel pojistnou smlouvu č. 6007213 pro havarijní pojištění svého osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz 420 SE, SPZ OCL 57-96, na pojistnou částku 1.890.000,- Kč, přičemž následně dne 12. 10. 1997 nahlásil na Policii ČR, Obvodní oddělení II, O., že mu uvedené vozidlo bylo odcizeno v areálu Fakultní nemocnice v O., na parkovišti T. ú., a to v době od 13.00 hod. dne 10. 10. 1997 do 16.00 hod. dne 12. 10. 1997, když tuto skutečnost poté dne 13. 10. 1997 oznámil jako pojistnou událost u pobočky jmenované pojišťovny v O. a po provedeném šetření a likvidaci mu pak bylo touto pojišťovnou vyplaceno dne 31. 8. 1999 pojistné plnění ve výši 199.595,- Kč, ačkoliv již dne 7. 10. 1997 na základě jím vystavené a notářsky ověřené plné moci dal uvedené vozidlo k dispozici V. M., který pak dne 11. 10. 1997 v 00.15 hod. s tímto vozidlem přejel hraniční přechod mezi S. r. a U. přes hraniční přechod ve V. N.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit P. Č. s., a. s., oblastní pobočka O., částku 190.595,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 To 127/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dne 3. 7. 2002 dovolání. Z obsahu dovolání, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je patrné, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný konstatuje, že důvod svého dovolání spatřuje ve smyslu §265b písm. f) tr. ř. ve skutečnosti, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Je však zřejmé, že obviněný opírá mimořádný opravný prostředek o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je, byť neúplně, cituje (odkaz obviněného na §265b písm. f) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za písařskou chybu).
Obviněný v dovolání napadá skutečnost, že soud prvního stupně přečetl ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. protokol o výpovědi svědka V. M. Výpověď tohoto svědka označuje za klíčovou a jeho řádný a podrobný výslech u hlavního líčení mohl obviněnému výrazně prospět. Obviněný tvrdí, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci výše zmíněného zákonného ustanovení a soud nevyvinul dostatečné úsilí k zabezpečení přítomnosti svědka u hlavního líčení. Namítá, že jmenovaného svědka nelze považovat za nezvěstného, jelikož bylo soudu opakovaně sdělováno, že se běžně v O. pohybuje. Ve stadiu přípravného řízení nebyl problém jeho přítomnost zajistit. Podle obviněného bylo tím porušeno právo na spravedlivý proces, neboť soud prvního stupně nesprávně právně postupoval a odvolací soud se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 To 127/2002, a přikázal soudu druhého stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vytknul dovolání určité formální nedostatky, které nebyly odstraněny postupem podle §265h odst. 1 tr. ř. Skutečnost, že dovolatel podal dovolání podle §265 písm. f) tr. ř., označuje státní zástupce za písařskou chybu pouze v tom smyslu, že dovolatel opomenul uvést odstavec 1, a pokládá dovolání za podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nelze spatřovat v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, jak činí dovolatel. Státní zástupce proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být vada řízení. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat tu část řízení předcházející napadenému rozhodnutí, kterou obviněný označuje za vadnou. Je sice možno dovoláním napadat rozhodnutí, které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, ovšem takové vady jsou dovolacími důvody přesně vymezeny. Nelze proto podat dovolání z důvodu jakékoli vady řízení, ale jen ohledně vady, která je vymezena v §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265b tr. ř. Proto dovolací soud není další instancí přezkoumávající řízení ve věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu druhého stupně, který může vady řízení napravovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti lze pro úplnost připomenout, že proti rozhodnutí, které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný uvedl jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky však směřují výhradně vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně ve věci aplikace §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. V posuzovaném dovolání obviněný sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, ale konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě proto nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaném nesprávném procesním postupu soudu prvního stupně. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a proto z jeho podnětu nemohl napadené usnesení a řízení jemu předcházející přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák