ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.564.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 564/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný Ing. Z. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 10 To 53/2002, jenž rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 45/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Z. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 1 T 45/2001, byl obviněný Ing. Z. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 11. 2. 2001 kolem 19.40 hod. při řízení osobního automobilu zn. Škoda Octavia, na silnici K. V. – P. v katastru obce H., nevěnoval náležitou pozornost dopravní situaci, v rychlosti 116,513 km/hod. narazil do zadní části cisternového přívěsu traktorové soupravy taženého traktorem, jenž řídil P. R., z přívěsu urazil dvě levá kola s nosným závěsem, která vylétla do vzduchu a narazila nejprve do protijedoucího auta Peugeot 205, v němž usmrtila řidiče Ing. K. N zranila jeho manželku Mgr. V. N., které způsobila tržné rány na hlavě, zhmožděniny hrudníku a levé nohy s dobou léčení a pracovní neschopnosti do 25. 2. 2001 a poté v dalším protijedoucím autě zn. VW Golf, zranila řidiče S. M., který utrpěl otevřenou komplikovanou zlomeninu zápěstí pravé ruky a zlomeninu záprstní kůstky pravé ruky, takže musel být operován a až do současné doby léčen, a dále jeho spolujezdce D. M., který utrpěl otřes mozku, podvrknutí krční páteře a pohmoždění zevního kotníku pravé nohy, což si vyžádalo léčení po dobu jednoho měsíce.
Za to byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému S. M., škodu ve výši 23.906,25 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození D. M., a N. G., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Z. p. M. v. ČR, pobočka P., škodu ve výši 3.722,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný Ing. Z. Š., okresní státní zástupce v Rakovníku, poškození D. M. a N. G. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 10 To 53/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 1 T 45/2001, ve výroku o náhradě škody poškozenému D. M. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., výroku o trestu a ostatních výrocích o náhradě škody, uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému Ing. Z. Š. povinnost zaplatit poškozenému D. M., škodu ve výši 4.098,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 20. 10. 2001 včetně. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněného Ing. Z. Š., státního zástupce a poškozené N. G. zamítnuta.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný Ing. Z. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž napadl výrok, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel mimořádný opravný prostředek o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. /V poznámce nutno uvést, že dovolatel sice uplatnil dovolací důvod původně upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002, nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože trestní řád se aplikuje ve znění účinném v době rozhodování (lex fori) a výjimku by mohl stanovit jen sám zákon, bude Nejvyšší soud vycházet z toho, že byly uplatněny dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř./.
Obviněný označuje výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým zamítl jeho odvolání, za nezákonný. Uvádí, že již soud prvního stupně pochybil při v právním posouzení skutku, neboť porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona i příčinnou souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a škodlivým následkem spatřoval pouze v tom, že při řízení vozidla nevěnoval náležitou pozornost dopravní situaci. Namítá, že v rozsudku soudu prvního stupně není uvedeno, jakou konkrétní důležitou povinnost porušil, nebyl objasněn a uveden průběh příčinné souvislosti, tedy čím byl způsoben škodlivý následek podle §224 odst. 1 tr. zák. Také nebyla uvedena existence okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 a §224 odst. 2 tr. zák. Soud prvního stupně rovněž nevyvrátil jeho obhajobu, že na přívěsu nesvítilo levé zadní světlo. Zůstalo proto sporné, zda na nehodě nemělo podíl nedostatečné osvětlení a technický stav traktoru s přívěsem. Byl tak porušen princip in dubio pro reo plynoucí ze zásady presumpce neviny. Krajský soud v Praze pochybil, neboť vycházel ze stejných právních úvah, jako soud prvního stupně. Dopustil se téhož porušení hmotného i procesního práva a navíc zamítl jeho odvolání, přestože nebylo nedůvodné ve smyslu §256 tr. ř.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 10 To 53/2002, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Samostatným podáním obviněný požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu trestu odnětí svobody u jeho osoby, a to z důvodů v písemnosti blíže uvedených.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jsou důvody uplatněné v dovolání totožné s důvody uplatněnými již v rámci obhajoby a v odvolání, přičemž soudy obou stupňů se s nimi beze zbytku vypořádaly. V této souvislosti v podrobnostech poukazuje na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se plně ztotožnil soud druhého stupně. Zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení provedly náležitá skutková zjištění a jednání obviněného správně právně kvalifikovaly. Také trest uložený obviněnému odpovídá hlediskům uvedeným v §23 odst. 1, §31 odst. 1 tr. zák. Podle státní zástupkyně je zřejmé, že obsah námitek obviněného neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. podané dovolání zamítl, přičemž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný obviněným proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obviněný Ing. Z. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Proto je možno tento dovolací důvod uplatnit, jen byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Výhrady obviněného týkající se nedostatečného osvětlení a technického stavu traktoru s přívěsem, směřují proti správnosti a úplnosti konečných skutkových zjištění ve věci a tedy materiálně nejsou, jak vyplývá z výše podaného výkladu, námitkami podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale námitkami jinými, které nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutno jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný v dovolání rovněž namítá, že soud prvního stupně v rozsudku neuvedl, jakou konkrétní důležitou povinnost uloženou zákonem jako řidič motorového vozidla porušil, proč právě tím byl zapříčiněn vznik dopravní nehody s tragickými následky a neuvedl existenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1, §224 odst. 2 tr. zák., což je otázkou hmotně právního posouzení. S tímto tvrzením obviněného se však Nejvyšší soud nemůže ztotožnit, a v této části je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Podle §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V této souvislosti lze připomenout, že za porušení důležité povinnosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona není možno mechanicky považovat porušení jakéhokoliv předpisu, ale jen takové povinnosti, jejíž porušení podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§88 odst. 1 tr. zák.), přičemž mezi porušením této povinnosti a následkem trestného činu musí být zjištěna příčinná souvislost.
V popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, se mimo jiné konstatuje: „… nevěnoval náležitou pozornost dopravní situaci, v rychlosti 116,513 km/hod. narazil do zadní části cisternového přívěsu traktorové soupravy taženého traktorem, jenž řídil P. R., z přívěsu urazil dvě levá kola s nosným závěsem, která vylétla do vzduchu a narazila nejprve do protijedoucího auta v němž usmrtila řidiče Ing. K. N., zranila Mgr. V. N., a poté v dalším protijedoucím autě zranila řidiče S. M. a D. M. …“ Rovněž je uvedeno, jaká zranění jmenovaní poškození utrpěli. Tato skutková zjištění soud prvního stupně podrobněji popisuje v odůvodnění svého rozsudku a uvádí, obžalovaný Ing. Š. jako řidič motorového vozidla porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1, 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je mimo jiné uvedeno, že řidič je povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Rychlost své jízdy pak musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možné předvídat a smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na jakou má rozhled. Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3.500 kg smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 kilometrů v hodině. Vzhledem k tomu, že si obžalovaný takto nepočínal a v důsledku své hrubé nedbalosti, kdy jel zcela nepřiměřenou rychlostí, která podle vyjádření znalce přesahovala o 68,29 % rychlost přiměřenou dohlednosti při jízdě na tlumená světla a nevěnoval náležitou pozornost situaci na vozovce, přestože traktorová souprava, do níž posléze narazil, měla dostatek markant (osvětlení, výstražný trojúhelník), aby mohl nastalou situaci správně a hlavně bezpečně vyhodnotit, způsobil tak dopravní nehodu, v důsledku níž došlo kromě rozsáhlých majetkových škod i k následkům podstatně tragičtějším, a to k usmrcení jedné osoby, k těžkému zranění druhé osoby a dvěma lehkým zraněním dalších dvou osob. Z odůvodnění zmíněného rozsudku rovněž jednoznačně vyplývá, že v závažném porušení výše citovaných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, soud prvního stupně na základě provedených důkazů shledal porušení důležité povinnosti uložené obviněnému Ing. Z. Š. podle zákona, přičemž tato skutečnost byla příčinou dopravní nehody s konstatovanými následky.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze vytýkat soudu prvního stupně (následně i soudu odvolacímu) pochybení, když jednání obviněného Ing. Z. Š., popsané ve výroku o vině, posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Učiněná skutková zjištění obsahují všechny zákonné formální i materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, včetně příčinné souvislosti (obligatorního znaku objektivní stránky tr. činu) mezi jednáním obviněného, jímž jako řidič motorového vozidla porušil konkrétní důležitou povinnost uloženou zákonem a způsobeným škodlivým následkem na životě a zdraví poškozených osob, přičemž toto porušení pro svou závažnost podstatně zvyšuje ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného Ing. Z. Š. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a proto nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti (návrhu) obviněného na odklad výkonu rozhodnutí. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ho neučinil, nikoliv dovolatel. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák