ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.618.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 618/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2002 dovolání obviněného J. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 To 532/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 148/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného
J.J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 2 T 148/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, (§50 odst. 1) tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmi let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Oborové z. p. z. b., p. a s. škodu ve výši 135.591,- Kč, poškozenému V. M. ve výši 4.268,- Kč a poškozené V. L. ve výši 150,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození V. M. a V. L. odkázáni se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného J. J. a k odvolání poškozené V. L., podaným proti rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 To 532/2002, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 psím. f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o náhradě škody poškozeným V. M. a V. L. a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu, při nezměněném výroku o vině obviněného J. J. trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nezměněném výroku o trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, jakož i výroku o náhradě škody poškozené O. z. p. z. b., p. a s. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené V. L.částku 4.200,- Kč a poškozeného V. M. podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 28. 2. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ, dne 4. 3. 2002 obviněnému J. J., a dne 28. 2. 2002 jeho tehdejšímu obhájci JUDr. MUDr. M. K., PhD.
Podáním ze dne 14. 3. 2002, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu Praha-východ dne 20. 3. 2002, obviněný J. J. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. MUDr. M. K., PhD. shora citovaný rozsudek krajského soudu ve spojení s rozsudkem soudu okresního dovoláním, výslovně směřujícím do všech částí výroku o trestu odnětí svobody. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 4. 9. 2002.
Dovolatel přitom rovněž výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zdůraznil, že v řízení, na základě kterého byla vydána napadená rozhodnutí soudy obou stupňů, nikdy nepopíral, že skutečně způsobil dopravní nehodu, kdy nezvládl řízení a narazil do protijedoucího automobilu. Chybné posouzení obviněný spatřuje jednak v tom, že podle jeho názoru nebyla splněna materiální podmínka daná v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. a neměla být tak použita přísnější právní kvalifikace podle §224 odst. 2 tr. zák., jednak uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je podle obviněného v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanoveními §23 odst. 1, §31 odst. 1, odst. 3 a §33 písm. g), ch) tr. zák.
V petitu svého dovolání proto obviněný J. J. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně vadné řízení jemu předcházející a aby ve věci sám rozhodl o uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, popřípadě zrušil napadený rozsudek a věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji projednal a znovu rozhodl. Zároveň obviněný požádal, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Předseda senátu soudu prvního stupně na základě pokynu předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky z 8. 4. 2002, sp. zn. 5 Tdo 58/2002, doručil ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu dne 24. 5. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 NZo 131/2002, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 19. 6. 2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že v posuzované trestní věci obviněného J. J. není ve skutečnosti dán žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Skutek byl důkazně stabilizován do podoby, o níž není důvodných pochyb, právní hodnocení skutku v rozsudku nalézacího soudu odpovídá zákonu, trest byl uložen rovněž v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a v průběhu trestního řízení byly respektovány normy trestního práva. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného J. J. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. J. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 22. 1. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému dne 4. 3. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci dne 28. 2. 2002. Dovolání obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu Praha-východ dne 20. 3. 2002. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným J. J. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, konkrétně především ve vadné aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatel v tomto ohledu opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká, že při svém rozhodování neposuzovaly správně jednotlivé okolnosti daného případu, což mělo za následek uložení nepřiměřeně vysokého trestu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněného J. J. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice zčásti uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Pokud pak jde o výhrady obviněného J. J., směřující proti rozhodnutí o trestu, adekvátního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se lze s úspěchem dovolat výhradně tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Ani jedna z těchto alternativ však nebyla v případě obviněného J. J. naplněna, navíc uvedený dovolací důvod nebyl dovolatelem vůbec namítán.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. J., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného J. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Rozhodování předsedy senátu Nejvyššího soudu o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu bylo za tohoto procesního stavu bezpředmětné.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. října 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k