ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.629.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 629/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2002 dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 6 To 183/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 77/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 5 T 77/2000, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nepřímého úplatkářství podle §162 odst. 1 tr. zák., protože jako policejní inspektor služebně zařazený u oddělení dopravní policie O. ř. P. ČR v L. v blíže nezjištěné době koncem dubna 1999 na obchvatu u letiště v R. n. L., okres L., a dále poté dne 19. 5. 1999 v obci D., okres L., převzal částku celkem 60.000,- Kč od T. Š., který v té době byl stíhán vyšetřovatelem O. ú. v. v L. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když o tuto částku obviněný sám požádal za slib, že využije svého postavení k tomu, aby trestní stíhání T. Š. bylo zastaveno a nebyl postaven před soud.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §162 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 6 To 183/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dne 12. 8. 2002 dovolání s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání) nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
V dovolání obviněný namítá, že odvolací soud neměl splněny zákonné podmínky, aby mohl rozhodnout podle §256 tr. ř. Tvrdí, že se tento soud nezabýval rozpory ve výpovědích svědků, zejména ve výpovědi R. M., kterou obviněný označuje za nevěrohodnou. Konstatuje, že svědek odepřel u hlavního líčení před soudem prvního stupně vypovídat, a proto byla ve smyslu §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. jeho výpověď z přípravného řízení přečtena. Zdůrazňuje, že pro odmítnutí svědecké výpovědi nebyly splněny podmínky stanovené v §100 tr. ř. Obviněný dále namítá rozpory ve výpovědích svědka T. Š. a skutečnost, že soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu výpověď svědka J. G. Podle názoru obviněného soud prvního stupně řádně nehodnotil provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř., čímž došlo k porušení §2 odst. 5 tr. ř., jelikož skutkový stav věci nebyl řádně zjištěn a nebyla prokázána jeho vina. Napadené usnesení proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a skutková podstata trestného činu nepřímého úplatkářství podle §162 odst. 1 tr. zák. nebyla naplněna, v důsledku čehož byl při nesplnění podmínek stanovených zákonem zamítnut řádný opravný prostředek.
V závěru dovolání obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. V této souvislosti shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného J. H. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude uvedeno níže.
Z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení trestního řádu.
Z výše zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního event. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění ve věci nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. §259 odst. 3 tr. ř.).
Obviněným byly uplatněny shora citované zákonné dovolací důvody, které ale musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzeny a odůvodněny konkrétními vadami. Námitky v dovolání však obviněný zaměřil výlučně proti úplnosti provedeného dokazování, způsobu hodnocení důkazů a v důsledku toho vůči správnosti skutkových zjištění, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje chybné právní rozhodnutí ve věci. Obviněný nevznesl žádné výhrady, že by skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž neuplatnil ani konkrétními námitky, že by v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) , l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v zákoně, bylo obviněným J. H. fakticky podáno z jiných důvodů než z těch, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k