ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.670.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 670/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2002 dovolání, které podal obviněný M. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 55 To 114/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 382/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2002, sp. zn. 5 T 382/2001, byl obviněný M. J. uznán vinným:
I. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., protože v L. dne 1. 1. 2001 před 18. 00 hod. v průchodu restaurace P. D. na P. n., udeřil pěstí do hlavy J. S. tak, až spadl na zem, kde ho znovu udeřil dvakrát pěstí do obličeje, poté jej zvedl ze země, dal mu dvě facky a řekl, že když ho pozval na pivo, tak to s ním dopije, chytil ho za ruku a tlačil před sebou, a protože měl poškozený strach z dalšího napadení, vrátil se zpět do restaurace,
II. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., protože dne 1. 1. 2001 kolem 18. 00 hod. v restauraci P. D. na P. n. v prostoru WC opakovaně udeřil pěstí do obličeje a hrudníku J. S., vyzval ho k vydání mobilního telefonu zn. Siemens C 25 včetně kreditu v hodnotě nejméně 3.600,- Kč, jinak jej zabije, čemuž poškozený ze strachu vyhověl a z téhož důvodu na výzvu obžalovaného vydal i finanční částku ve výši 900,- Kč, z níž mu obžalovaný vrátil 100,- Kč, přičemž v důsledku jednání obžalovaného poškozený utrpěl otřes mozku prvního stupně, drobné oděrky a podlitiny na dolních víčkách obou očí a odlomení části řezáků jedniček a dvojek nahoře i dole, s pracovní neschopností do 14. 1. 2001.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. S., škodu ve výši 1.600,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. J. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 55 To 114/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do výroku o vině a trestu. Obviněný uvádí, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem. Proto podává dovolání s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání) nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./.
V dovolání obviněný tvrdí, že v trestním řízení nebyla respektována zásada objektivní pravdy a rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Namítá, že napadené usnesení převzalo závěry nalézacího soudu, který uvěřil výpovědi poškozeného J. S. a neuvěřil výpovědi svědka E. M. Podle názoru obviněného nebyla výpověď tohoto svědka ničím vyvrácena a rovněž výpověď svědkyně K. K. nebyla soudem prvního stupně správně hodnocena. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu ohledně časových okolností případu. Z těchto důvodů obviněný tvrdí, že jsou dány důvodné pochybnosti, zda předmětný skutek skutečně spáchal.
V závěru dovolání obviněný M. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci a příslušnému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, příp. aby Nejvyšší soud učinil vlastní rozhodnutí a zprostil jej obžaloby.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. V této souvislosti shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze podřadit pod důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002, s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného M. J. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru ale nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude dále uvedeno.
Z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci např. právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění, které bylo učiněno soudem prvního event. druhého stupně. V návaznosti na tento skutkový stav, pokud byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Obviněným byl uplatněn shora citovaný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V tomto směru však obviněný nevznesl v mimořádném opravném prostředku žádné konkrétní výhrady ke správnosti obou napadených rozhodnutí. Své námitky zaměřil výlučně ohledně hodnocení důkazů soudem prvního stupně, včetně přezkumné povinnosti odvolacího soudu v tomto směru, a v důsledku toho vůči skutkovým zjištěním, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků obviněný spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. l), ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod ale v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na rozhodnutí ve věci, např. na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v zákoně, bylo obviněným M. J. fakticky podáno z jiného důvodu než je stanoven v §265b odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k