ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.682.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 682/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2002 dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 7 To 307/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 139/2001, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2, §265l odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 7 To 307/2002, se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 2 T 139/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., protože:
1. v době od 12. 6. 2000 do 5. 10. 2000 v K., okres B.-v., ve Věznici K. bitím a výhrůžkami použití násilí opakovaně nutil spoluvězně M. Š., k vydání cigaret, kávy, tabáku, různých finančních částek a taktéž poškozeného nutil k uklízení a brigádám,
2. v době od června 2000 do září 2000 v K., okres B.-v., ve Věznici K. bitím a výhrůžkami použití násilí opakovaně nutil spoluvězně M. D., k vydání jídla a různých osobních věcí a taktéž poškozeného nutil k provádění různých sexuálních úsluh, popsaných ve spisovém materiále.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný J. K. podal proti tomuto rozsudku ihned po jeho vyhlášení odvolání do protokolu o hlavním líčení.
Přípisem předsedy senátu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 6. 2002 byl obhájce obviněného JUDr. V. L. vyzván, aby ve lhůtě pěti dnů odůvodnil podané odvolání v souladu s §249 odst. 1 tr. ř. (č.l. 140 tr. spisu).
Obhájce obviněného JUDr. V. L. přípisem ze dne 5. 6. 2002, který byl Okresnímu soudu Brno-venkov doručen dne 11. 6. 2002, požádal z důvodů časové náročnosti příslušné věci o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání o sedm dnů. Přípisem předsedy senátu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 6. 2002 bylo obhájci obviněného sděleno, že jeho žádosti nelze vyhovět a odvolání bude předloženo Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí (č.l. 141a tr. spisu).
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 7 To 307/2002, bylo odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dne 9. 8. 2002 dovolání s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Z obsahu dovolání však vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání), nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Byť to obviněný výslovně neuvádí, je z obsahu mimořádného opravného prostředku (zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout) zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání.
Obviněný v dovolání namítá, že postupem Okresního soudu Brno-venkov bylo porušeno ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti konstatuje, že v písemném vyhotovení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 2 T 139/2001, chybí poučení o následcích nesplnění náležitostí odvolání, a že v přípise tohoto soudu ze dne 3. 6. 2002 obhájci obviněného je uvedena pouze výzva k odůvodnění odvolání ve lhůtě pěti dnů, ale není upozorněno na následky, pokud tak učiněno nebude (tj. odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř.). Z těchto okolností obviněný dovozuje, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí jeho odvolání.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 7 To 307/2002, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov s tím, aby obviněnému stanovil lhůtu k odůvodnění odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 2 T 139/2001.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že výzva předsedy senátu obhájci obviněného k odstranění vad odvolání nebyla procesně perfektním úkonem, neboť neobsahovala upozornění, že pokud vady nebudou ve lhůtě pěti dnů odstraněny, bude odvolání odmítnuto. Podle §253 odst. 4 tr. ř. nelze odmítnout odvolání, pokud oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř. (což v daném případě obviněný byl), nebo že oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce (obviněný měl obhájce), nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Podle názoru státního zástupce nebyla žádná z těchto podmínek splněna, a proto odvolací soud mohl odmítnout odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. Rovněž uvádí, že obhájce jako osobu znalou práva není nutno poučovat o ustanoveních trestního řádu tak detailně jako osoby v právu nevzdělané. Odmítnutí odvolání obviněného přičítá státní zástupce na vrub nečinnosti obhájce. Obhájce si musel být vědom toho, že odvolání učiněné obviněným do protokolu nesplňuje náležitosti obsahu odvolání a pokud na výzvu neodstraní ve stanovené lhůtě vady odvolání, nemůže být opravný prostředek úspěšný a soud druhého stupně není povinen věc věcně přezkoumávat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. V této souvislosti shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni odmítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., přičemž je nelze rozšiřovat. Nejvyšší soud tedy předně posuzoval otázku, zda dovolací důvod uplatněný obviněným je v souladu s citovaným ustanovením zákona, neboť v opačném případě nelze provést přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože obviněný tyto nedostatky namítá (tvrdí, že pro odmítnutí jeho odvolání nebyly splněny zákonné podmínky), je zmíněný dovolací důvod dán.
Nejvyšší soud přezkoumal v rozsahu a z důvodu uvedeného v podaném dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, kterým bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obviněného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že odvolání, které podal obviněný ústně do protokolu o hlavním líčení dne 10. 5. 2002, nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř. Proto předseda senátu soudu prvého stupně v souladu se zákonem vyzval přípisem ze dne 3. 6. 2002 obhájce obviněného, aby odvolání ve lhůtě pěti dnů odůvodnil ve smyslu §249 odst. 1 tr. ř. Předseda senátu však v této výzvě (ani v přípise ze dne 12. 6. 2002) neupozornil obhájce, že pokud tak neučiní, bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Toto opomenutí bylo v rozporu s ustanovením §251 odst. 1 tr. ř., které explicitně ukládá povinnost na tento možný následek upozornit i obhájce obviněného a státního zástupce, byť se jedná o osoby právnicky vzdělané. Zmíněný nedostatek měl odvolací soud zjistit, a proto nemohl podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolání odmítnout. V takovém případě sám neodstraňuje vady odvolání, ale bez rozhodnutí vrátí spisy soudu prvého stupně ke splnění jeho povinnosti podle §251 odst. 1 tr. ř.
Naproti tomu Nejvyšší soud nepovažuje za relevantní námitku obviněného, rovněž v dovolání uplatněnou, že v rozsudku soudu prvého stupně chybí poučení o následcích nesplnění náležitostí odvolání. Zákon v §125 odst. 2 tr. ř. vymezuje náležitosti poučení o odvolání, přičemž nestanoví, že v rozsudku soudu prvého stupně musí být obsaženo i takovéto poučení.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že odvolací soud odmítl odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť v řízení, které mu předcházelo, předseda senátu soudu prvého stupně nepostupoval v souladu s ustanovením §251 odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu jestliže předseda senátu soudu prvého stupně aplikuje ustanovení §251 odst. 1 tr. ř., musí vždy postupovat podle znění zákona, neboť v případě, že odvolatel v pětidenní lhůtě vady odvolání neodstraní, má to závažný důsledek z hlediska způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně o jeho odvolání. Chybným postupem soudů obou stupňů byla obviněnému J. K. odňata možnost, aby jeho věc byla odvolacím soudem věcně přezkoumána.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného J. K. důvodným a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 7 To 307/2002. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného rozsudku se trestní věc obviněného J. K. dostala do procesního stadia, kdy existuje nepravomocný rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 2 T 139/2001, proti kterému obviněný podal ústně do protokolu o hlavním líčení dne 10. 5. 2002 odvolání. Toto odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř. Úkolem předsedy senátu Okresního soudu Brno-venkov bude postup podle §251 odst. 1 tr. ř., t. j. vyzve obhájce obviněného, aby vady byly odstraněny ve lhůtě pěti dnů, a upozorní jej, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Po uplynutí lhůty k odstranění vad odvolání předseda senátu okresního soudu doručí stejnopis odvolání a jeho odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spis odvolacímu soudu (§251 odst. 3 tr. ř.).
Toto rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák