Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.03.2002, sp. zn. 6 Tdo 7/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.7.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.7.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 7/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2002 dovolání, které podal obviněný J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 13 To 296/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 42/2000, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 2 T 42/2000, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený F. V., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 13 To 296/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Vůči tomuto usnesení podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce z důvodů §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. dovolání s tím, že je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. V písemném zdůvodnění obviněný namítá, že nebyly vyčerpány všechny možnosti jeho obhajoby, včetně užití zásady in dubio pro reo při hodnocení důkazů. Zdůrazňuje, že byla porušena ustanovení §89 odst. 1 písm. b), odst. 2, §104a, §104b, §104e, §113 a §125 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu vytýká, že se nezabýval rozpory v zajištěných a provedených důkazech, když v hlavním líčení byly převzaty a hodnoceny důkazy z přípravného řízení. Obviněný spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že při rozhodování vyhodnotil dokazování provedené soudem prvního stupně jako správné i úplné a nedůvodně zamítl jeho odvolání i návrhy na doplnění dokazování. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 13 To 296/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 2 T 42/2000, a věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení nabylo podle §140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 24. 7. 2001, a bylo doručeno obhájci dne 20. 11. 2001 a obviněnému dne 26. 11. 2001, nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl jako nepřípustné, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. března 2002 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/21/2002
Spisová značka:6 Tdo 7/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.7.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18