ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.735.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 735/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2002 dovolání, která podali obviněná I. P., a obviněný A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 13 To 63/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 67/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. P. a A.B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 6 T 67/2001, byli obvinění I. P. a A. B. uznáni vinnými trestnými činy zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaných ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byla obviněná I. P. odsouzena podle §232 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro jeho výkon zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný A.B.byl za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 2 T 75/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 10 To 533/2000, odsouzen podle §232 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 2 T 75/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 10 To 533/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Z. J., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění I. P. a A. B. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 13 To 63/2002, byl k odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 6 T 67/2001. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněné I. P.a A.B. uznal vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože v době od 12. 6. 2000 do 17. 9. 2000 ve S. přijali do své domácnosti nevidomého Z. J. a poté jej zde, ve snaze získat dispozici s jeho invalidním důchodem, za užití pohrůžek, násilím drželi, zabraňovali mu byt opustit, nebo se vymanit z jejich dosahu a docílili toho, že jim nevidomý ve strachu v měsících červenci, srpnu a září 2000 vždy svůj invalidní důchod v celkové částce 14.518,- Kč vydal.
Za tento trestný čin byla obviněná I. P. odsouzena podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro jeho výkon zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný A. B. byl za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 2 T 75/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 10 To 533/2000, odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 2 T 75/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 10 To 533/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvinění A. B. a I. P. podali prostřednictvím svých obhájců dovolání proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Z obsahu obou mimořádných opravných prostředků, zejména z návrhů obviněných, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřují do všech výroků napadeného rozsudku. Oba obvinění opírají dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný A. B. v dovolání namítá, že jeho jednání bylo orgány činnými v trestním řízení v průběhu řízení právně kvalifikováno různým způsobem, s různě popisovaným skutkovým stavem věci, z čehož dovozuje nejistotu těchto orgánů ohledně právní kvalifikace. Dále uvádí, že z napadeného rozhodnutí i z rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, které skutečnosti vzaly soudy za prokázané. Obviněný namítá, že z provedených důkazů nevyplývá naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání. Podle svědectví pracovnic pošty, obviněný doprovázel poškozeného J. spíše pro jeho nevidomost a nenutil ho násilím a pohrůžkami k vydání důchodu. V této souvislosti poukazuje i na svědectví jmenovaného. Obviněný popírá, že by omezoval pohyb poškozeného. Ten byl omezen již jeho zdravotními a finančními možnostmi. Podle obviněného se jeví pravděpodobným, že se poškozený dobrovolně podílel na úhradě nákladů spojených s jeho pobytem v domě obviněného. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž navrhl, aby před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Obviněná I. P. v dovolání také namítá, že její jednání bylo orgány činnými v trestním řízení opakovaně překvalifikováváno. Průběh trestního stíhání označuje za zmatečný, jelikož soudy obou stupňů vycházely pouze z výpovědi poškozeného J., kterou poškozený zásadním způsobem měnil. Obviněná uvádí, že z výpovědi pracovnic pošty vyplývá, že nepozorovaly omezování osobní svobody poškozeného ze strany obviněné a za důvod její přítomnosti považovali nutnost doprovodu nevidomého. Obviněná tvrdí, že poškozený vypovídal, že měl možnost volného pohybu. Pokud jí předával finanční hotovost, jeví se pravděpodobným, že se jednalo o dobrovolné podílení na úhradě nákladů spojených s jeho pobytem v její nemovitosti. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc přikázal k dalšímu řízení. Obviněná také navrhla, aby před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K dovolání obou obviněných se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že obvinění v dovolání pokračují ve způsobu své obhajoby vyjádřené v odvolání, neuvádějí přitom žádné konkrétní námitky ohledně proklamovaného vadného právního posouzení či jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Dovolání ve skutečnosti směřuje proti skutkovým zjištěním, které učinily soudy obou stupňů. Tyto námitky ovšem nemohou být důvodem dovolání. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněných I. P. a A. B. jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, byla podána oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obvinění I. P. a A. B. v dovolání uvádějí námitky proti postupu orgánů činných v trestním řízení, zpochybňují věrohodnost některých provedených důkazů, uvádějí důkazy svědčící v jejich prospěch, namítají vadné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění ve věci. V důsledku těchto tvrzených skutečností, až následně, obvinění dovozují nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyly ve skutečnosti uplatněny dovolací důvody, který by se týkaly nesprávného právního posouzení skutku, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru ani podaná dovolání napadenému rozsudku nic nevytýkají. V této souvislosti nutno dodat, že dovolatel nejen musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., ale i obsah uplatněných konkrétních námitek musí odpovídat dovolacím důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení. Ze strany obviněných jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných I. P.a A. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející). Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrzích obou obviněných na odklad výkonu rozhodnutí, které učinili v dovoláních. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Nebylo proto třeba rozhodnout o těchto návrzích samostatným výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k