ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.750.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 750/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2002 dovolání, které podal obviněný F. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 6 To 239/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 46/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 5 T 46/2000, byl obviněný F. Š.uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené J. V., škodu ve výši 11.190,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný F. Š. a poškozená J. V. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 6 To 239/2002, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 5 T 46/2000. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného F.Š. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., protože dne 20. 4. 2000 kolem 9.00 hod. v P., slovně a poté fyzicky postupně napadl J. V., úderem pěstí do temene hlavy, A.V., kterého uhodil pěstí do obličeje a J. V., úderem pěstí do hlavy, čímž jí způsobil zranění pohmoždění měkkých tkání hlavy a pohmoždění krční páteře a postižení břišní stěny s poraněním svalu, v důsledku čehož došlo k vytvoření kýly v břišní stěně.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J.V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání poškozené J. V. zamítnuto.
Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 15. 6. 2002, jak je ve spise dokladováno tzv. dodejkou na č. l. 210, přičemž v řízení před soudem prvního a druhého stupně neměl obhájce.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo jako poštovní zásilka podáno dne 19. 8. 2002, jak je ve spise dokladováno na č. l. 221, a bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 21. 8. 2002. Obviněný napadá výroky rozsudku, jimiž bylo rozhodnuto o jeho vině a trestu, a to s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítá, že odvolací soud posoudil z hlediska trestního práva hmotného nesprávně otázku jeho zavinění. Tvrdí, že J. V. zasáhl nevědomě a proto její poranění nemohl úmyslně zavinit. Obviněný konstatuje, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání, které směřovaly proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu ohledně naplnění znaků objektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví. Tvrdí, že obvodní soud nehodnotil rozpory mezi výpovědí poškozené J. V. a ostatních členů rodiny V. a opomenul výpověď svědka P. Z těchto důvodů závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 6 To 239/2002.
Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí takové písemné vyjádření k dispozici neměl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni a rozsudkem obviněného uznal vinným a uložil mu trest [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.]. Dále zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud však zjistil, že dovolání obviněného F. Š. bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Jak již bylo výše konstatováno, rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 15. 6. 2002. Stanovená dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání proto obviněnému skončila ve čtvrtek dne 15. 8. 2002. Obviněný přitom podal dovolání jako poštovní zásilku adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 až dne 19. 8. 2002, tedy již po uplynutí lhůty k jeho podání.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného F. Š. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Z toho důvodu nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (z podnětu dovolání přezkoumat napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k