ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.778.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 778/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2002 dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 67 To 228/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 79/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 4 T 79/2001, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti odsuzujícímu rozsudku se obviněný neodvolal, odvolání však podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. K jeho odvolání Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2002, sp. zn. 67 To 228/2002, rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou /§39a odst. 2 písm. c) tr. zák./ a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. také trest vyhoštění na dobu pěti let.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. R. dne 11. 7. 2002, jeho obhájkyni JUDr. H. P. dne 9. 7. 2002 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 dne 3. 7. 2002.
Proti oběma citovaným rozsudkům podal obviněný prostřednictvím jmenované obhájkyně dne 9. 9. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (na poštu podáno 6. 9. 2002) dovolání, v němž uvedl, že „důvod pro dovolání spatřuje v §265b písm. f), tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném posouzení“.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že soud jej shledal vinným ze spáchání výše uvedeného trestného činu pouze po opakovaném výslechu svědků, jimiž jsou silně závislí uživatelé omamných a psychotropních látek (ve dvou případech po pouhém přečtení jejich výpovědí z přípravného řízení) a nevzal již v potaz výpověď svědkyně H., která jednoznačně dosvědčuje opak. Výpovědi svědků, kteří jej z trestné činnosti usvědčují, jsou nevěrohodné, a žádný jiný důkaz nesvědčí tomu, že by spáchal trestný čin. Je proto přesvědčen, že soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo.
Dovolatel dále uvedl, že proti původnímu odsuzujícímu rozsudku podal odvolání jen státní zástupce a odvolací soud uložený trest zpřísnil, když mu uložil i trest vyhoštění na dobu pěti let. Tento druh trestu považuje za nesprávný, neboť soud učinil závěr pouze podle posledního stavu věci, kdy ztratil kontakt se svou družkou, matkou jeho dítěte, jelikož je ve výkonu trestu a nemá možnost ji kontaktovat. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Případné vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./. Současně však shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Třebaže dovolatel uvedl, že důvod pro dovolání spatřuje v §265b písm. f) tr. ř., nelze pochybovat o tom, že jde o zřejmou nesprávnost či písařskou chybu, neboť z dalšího textu dovolání a jeho celkového obsahu lze usuzovat, že měl na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto podhledu Nejvyšší soud na podané dovolání také nahlížel.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není jakousi druhou odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy (zejména svědecké výpovědi) a v důsledku toho nepřesně posoudil okolnosti, které uváděl v rámci své obhajoby, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Jelikož dovolatel pod shora uvedený dovolací důvod zahrnul i argumentaci zpochybňující odvolacím soudem uložený trest vyhoštění, je pro úplnost zapotřebí uvést, že ani tato námitka nemůže být podřazena pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod vztahující se k výroku o trestu je uveden především v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který v daném případě v úvahu přicházet nemohl, neboť slouží k nápravě vad výroku o trestu v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných (nehledě na to, že obviněný tento důvod dovolání ani výslovně neuplatnil).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha