ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.815.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 815/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2002 dovolání, které podala obviněná V. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24 . 7. 2002, sp. zn. 5 To 65/02, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 23/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 43 T 23/2001, byla obviněná V. Š. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému J. V., bytem P., Z. B. 610, škodu ve výši 2.950.000,- Kč, když se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl tento poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podala obviněná odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 65/02. Rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněnou vinnou, že dne 14. května 1999 v Advokátní kanceláři JUDr. H. K. v P. 4, O. 3, uzavřela s poškozeným J. V. dohodu o mimosoudním vyrovnání dluhu, na základě níž přistoupila k závazku I. Š., zaplatit dluh ve výši 3.950.000,- Kč a část úroků z prodlení v celkové výši 4.000.000,- Kč, uznala dluh v této výši co do důvodu i výše, stala se tak dlužníkem vedle původního dlužníka a zavázala se poškozenému dluh v této výši uhradit z prodeje nemovitostí - parcely č. 2052/27, zapsané na LV č. 1950 pro obec P., m. č. P.-R.n, katastrální území R., u Katastrálního úřadu P.-m. a rozestavěné budovy na parcele č. 2052/53, a to 1.000.000,- Kč do 15. července 1999 a 3.000.000,- Kč do 31. prosince 1999, v důsledku čehož dosáhla, aby k návrhu poškozeného J. V. byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 7. června 1999, sp. zn. E 4291/98, které nabylo právní moci 31. července 1999, zastaven výkon rozhodnutí prodejem uvedených nemovitostí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 19. února 1999, sp. zn. E 4291/98, v důsledku neuhrazení dluhu písemně uznaného I. Š. dne 19. října 1998 prohlášením o uznání dluhu ve výši 3.950.000,- Kč s úrokem z dlužné částky 18 % ročně počínaje 7. srpna 1997 do zaplacení poškozenému J. V., avšak přestože nemovitosti prodala za částku 4.217.500,- Kč I. A. na základě kupní smlouvy sepsané dne 18. srpna 1999, obviněná poškozenému J. V. uhradila dne 22. srpna 1999 pouze částku 1.000.000,- Kč, zbývající část peněz využila pro svoji potřebu na jiné účely a poškozenému J. V. část dluhu ve výši 2.950.000,- Kč dosud neuhradila.
Takto zjištěné jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a zkušební dobu stanovil podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Současně uložil obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. za povinnost nahradit poškozenému J. V. škodu ve výši 2.950.000,- Kč, přičemž tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněné V. Š. dne 2. 8. 2002 a téhož dne i jejímu obhájci JUDr. P. Č., Městskému státnímu zastupitelství v Praze byl doručen dne 1. 8. 2002.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 3. 10. 2002 u Městského soudu v Praze (na poštu podáno 1. 10. 2002) dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech uvedla, že svým jednáním ani nechtěla spáchat trestný čin podvodu, jak byl nesprávně deklarován v rozsudku soudu prvního stupně, ani nechtěla poškodit J. V. jako věřitele, protože jeho dlužníkem nikdy nebyla. Považuje za pochybení nalézacího soudu, že opakovaně odmítl provést důkaz, za jakých okolností došlo k notářskému zápisu o uznání dluhu a jeho přímé vykonatelnosti. S poukazem na některé provedené důkazy (svědecké výpovědi jejího manžela a poškozeného) zpochybnila způsob hodnocení důkazů nalézacím soudem a připomněla, že původně byla stíhána společně se svým manželem, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, což považuje za největší ironii. V závěru podaného dovolání navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo sám rozhodl tak, že obviněnou zprostí obžaloby, protože její jednání není trestným činem. Pro případ, že by dovolací soud rozsudek odvolacího soudu nezrušil v plném rozsahu, jsou podmínky pro to, aby zrušil tu část rozsudku, která ukládá povinnost obviněné nahradit škodu.
Případné vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněné Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněné je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./. Současně však shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není jakousi druhou odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněné, o něž byl v jejím dovolání opřen názor, že soud nesprávně zjistil okolnosti, které uváděla v rámci své obhajoby (že nechtěla spáchat trestný čin podvodu, že nechtěla poškodit věřitele), a náležitě je nezhodnotil, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jejímu odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byla obviněná uznána vinnou), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou). Nejinak je tomu i s její další námitkou, že soud prvního stupně opakovaně odmítl provést navrhovaný důkaz. Ze strany obviněné jde o námitky, které jsou právně irelevantní, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obsahem podaného dovolání byly i výhrady obviněné k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha