ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.826.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 826/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný V. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 10 To 53/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 98/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 2 T 98/2001, byl obviněný V. L. uznán vinným:
1/ trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.,
2/ trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání do výroku o vině v bodě 2/ a do výroku o trestu.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 10 To 53/02, byl z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 2 T 98/2001, a to ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (bod 2/ napadeného rozsudku). Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného V. L. uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák., protože dne 7. 7. 2001 kolem 13.45 hodin v D. na chodbě domu po předchozím slovním konfliktu v úmyslu usmrtit a získat finanční obnos, mířil revolverem na horní část těla poškozených T. B., a G. B., vystřelil opakovaně z revolveru k oběma poškozeným a poškozenému T. B. způsobil zástřel do pravého polohrudníku s poraněním pravé plíce a průstřel v krajině levé kyčle, přičemž smrt poškozeného byla odvrácena včasným lékařským zákrokem a druhého poškozeného G. B. nezasáhl.
Za pokus tohoto trestného činu a za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. L. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jímž napadl výrok o vině týkající se pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. a výrok o trestu, přičemž mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v dovolání konstatuje, že nemá námitek proti právní kvalifikaci skutku ve kterém jsou spatřovány trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Namítá však nesprávné právní posouzení druhého skutku odvolacím soudem. Zdůrazňuje, že neměl úmysl, a to ani nepřímý, loupit nebo vraždit, přičemž se o to ani nepokoušel. V tomto směru odkazuje na své výpovědi u hlavního líčení. Nepopírá požití alkoholických nápojů. Obviněný se domnívá, že spáchaný skutek měl být posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. Svědectví T. a G. B. považuje s odstupem času jako zkreslený sled událostí, které jsou nepřesně interpretovány. Zdůrazňuje, že nikomu nechtěl ublížit. Pokud měl v minulosti problémy násilného charakteru, nikdy jeho chování nedosáhlo velké intenzity. Byl sice opakovaně trestán, ale za trestnou činnost mnohem nižší společenské nebezpečnosti. Šel si vyřešit své finanční problémy do herny, kde chtěl vyzvednout zastavené věci. Obviněný namítá, že soudy obou stupňů se nezabývaly intenzitou jeho jednání s tím, že v jistém okamžiku byl v chůzi chodbou zastaven, a z jeho strany se již jednalo o obranné reflexy. Svědci T. a G. B. se mu snažili v průchodu chodbou fyzicky zabránit. Došlo ke vzájemné potyčce, přičemž ani on nebyl bez následků. Pokud by nebylo jejich jednání, nikdy by k žádnému zranění nedošlo. Obviněný zdůrazňuje, že velice lituje všeho, co se stalo. Uvědomuje si svou vinu a v budoucnu se vyvaruje páchání trestné činnosti.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání věci podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zrušil dovoláním napadené výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 10 To 53/02. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, eventuálně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil ve smyslu §265h odst. 1 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni a rozsudkem obviněného V. L. uznal vinným (v případě skutku, který se týkal v odvolacím řízení zrušeného výroku o vině v bodě 2/ rozsudku soudu prvního stupně) a uložil mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v konstatovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze namítat nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v uvedeném směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V trestní věci obviněného V. L. to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný skutek spáchal tak, jak ho popsal odvolací soud v napadeném rozsudku. Tedy mimo jiné, že : „ … v úmyslu usmrtit a získat finanční obnos, mířil revolverem na horní část těla poškozených T. B. a G. B., vystřelil opakovaně z revolveru k oběma poškozeným a T. B. způsobil (výše popsaná poranění), přičemž smrt poškozeného byla odvrácena včasným lékařským zákrokem a druhého poškozeného G. B. nezasáhl“. Obviněný v dovolání namítá správnost těchto skutkových zjištění. Zejména opakuje svoji obhajobu o průběhu předmětné události. Zdůrazňuje, že neměl úmysl loupit a vraždit, přičemž se o to ani nepokoušel. Takto obviněným uváděný průběh události však odvolací soud, s ohledem na u hlavního líčení a u veřejného zasedání o odvolání provedené důkazy, vyloučil.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán. Obviněný své výhrady v dovolání zaměřuje proti tomu jaká skutková zjištění (v případě skutku, jímž byl uznán vinným v odvolacím řízení) učinil odvolací soud, a že provedené důkazy chybně hodnotil. Přitom z těchto údajných nedostatků, až následně, dovozuje nesprávné právní posouzení skutku, když tvrdí, že měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. Výhrady obviněného v dovolání proto nesměřují vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. V tomto směru ani mimořádný opravný prostředek napadenému rozsudku nic nevytýká. Námitky obviněného směřují proti těm skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud učinil právní závěr, že spáchal pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák., včetně právního závěru o úmyslné formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného V. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Proto nemohl ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 10 To 53/02, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k