ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.828.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 828/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný D. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 To 1171/2001, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 116/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 6 T 116/2001, byl obviněný D. S. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, k němuž Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, ve veřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 To 1171/2001, rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a nově uznal obviněného vinným, že
dne 26. 5. 2001 kolem 8.00 hodin v O., u baru L. v podnapilém stavu fyzicky napadl poškozeného P. V. tak, že ho nejprve shodil ze schodů vedoucích do baru na zem, kde ho následně několikrát udeřil pěstmi, zejména do hlavy, přičemž se jednalo o razantní kop, jehož účinnost zvyšovalo to, že obviněný měl obuty těžké kožené boty s ocelovou špicí a takto způsobil poškozenému otřes mozku lehkého stupně, štěrbinovitou zlomeninu v pravé spánkové až týlní krajině, a mnohočetné pohmožděniny a oděrky na hlavě, obličeji a pravé spánkové a levé čelní krajině, nad pravým okem a kolem úst s následnou dobou léčení do pěti týdnů.
Takto zjištěné jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a obviněnému uložil podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák.
Obviněný D. S. podal prostřednictvím obhájce JUDr. P. P. proti citovanému rozsudku odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl v něm, že soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v důsledku toho skutek nesprávně právně posoudil. Odvolací soud se řádně nevypořádal se závěry znaleckého posudku z odvětví úrazová chirurgie, který vypracoval obhajobou přizvaný znalec MUDr. R. V. Závěry jeho posudku výrazně zpochybnily závěry původního znalce MUDr. J. K. a následně i právní závěry o vině. Tento fakt však odvolací soud nerespektoval.
Řadu výhrad dovolatel uplatnil i ke způsobu hodnocení důkazů soudem a k samotnému odůvodnění rozhodnutí. Je přesvědčen, že v řízení před soudem byla zpochybněna věrohodnost výpovědi poškozeného P. V. a svědků J. S. a J. C.a (poškozený se dopustil na stejném místě násilné trestné činnosti, za niž byl pravomocně odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 130/2001, kde rovněž v jeho prospěch vypovídali oba jmenovaní svědci). Z toho pak dovodil, že odvolací soud učinil takové skutkové a právní závěry, které neodpovídají provedeným důkazům. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo sám ve věci ve smyslu §265m tr. ř. rozhodl, uznal jej vinným ze spáchání trestného činu výtržnictví podle ustanovení §202 odst. 1 tr. zák., případně ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. a s ohledem na okolnosti případu mu uložil trest, který nebude spojen s přímým výkonem trestu odnětí svobody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 21. 8. 2002 uvedl, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. být nemohou. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./. Současně však shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soud se řádně nevypořádal se závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. R. V., že nepřesně zjistil okolnosti, které uváděl v rámci své obhajoby, a náležitě je nezhodnotil, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obsahem podaného dovolání byly i opakované výhrady obviněného k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha