ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.838.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 838/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky posoudil v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2002 dovolání obviněné Š. P., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labe ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 To 162/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 306/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné Š. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 2 T 306/99, byla obviněná Š. P. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák a odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem okresního soudu byli odsouzeni rovněž pro delikty drogového charakteru také spoluobvinění D. P. a V. P.
K odvolání všech tří obviněných, podaných proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 To 162/2002, napadený rozsudek změnil ohledně obviněné V. P. Odvolání obviněných D. P. a Š. P. jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 31. 5. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích, a dne 4. 6. 2002 tehdejšímu ustanovenému obhájci obviněné Š. P. , JUDr. M. Ž. Proti obviněné Š. P. se konalo na základě rozhodnutí předsedy senátu okresního soudu ze dne 7. 3. 2002 řízení proti uprchlé ve smyslu §302 a násl. tr. řádu (viz úřední záznam na čísle listu 184 trestního spisu).
Podáním ze dne 9. 7. 2002, které bylo podle prezentačního razítka Okresnímu soudu v Teplicích doručeno dne 11. 7. 2002, obviněná Š. P. napadla prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Ž. citovaný rozsudek krajského soudu dovoláním, směřujícím do výroku, jímž bylo její odvolání zamítnuto, a to v celém rozsahu. Dovolání obviněné Š. P. bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 18. 10. 2002.
Obviněná Š. P. zaměřila mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu, která označila jako nezákonné, vydané v rozporu se zákonem. Jako dovolací důvod obviněná podle obsahu své argumentace uplatnila §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (byť v dovolání samotném chybně uvedla ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu), neboť podle názoru dovolatelky soud druhého stupně chybně rozhodl o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest, jako nedůvodného, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Podle argumentace obsažené v odůvodnění dovolání dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání obviněné Š. P. proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně bylo nedůvodné. Podle jejího názoru jí měl být především ustanoven obhájce již od počátku trestního řízení, což se však nestalo, a tím bylo podle dovolatelky porušeno a zkráceno právo na její obhajobu. Za tohoto procesního stavu věci soud prvního stupně již z toho důvodu opřel část svých skutkových zjištění o neúčinné a nepoužitelné důkazy. Soud kromě toho vyhodnotil v neprospěch dovolatelky výpověď svědka P. R., a to jak pokud šlo o prodej omamné látky, tak zejména pokud šlo o naplnění kvalifikačního znaku, že trestný čin měl být spáchán vůči osobě mladší osmnácti let. Úmysl obviněné Š. P. ve vztahu k tomu znaku nebyl prokázán, rovněž tuto námitku však odvolací soud v napadeném rozhodnutí nezohlednil.
V petitu svého dovolání obviněná Š. P. navrhla Nejvyššímu soudu ČR jako soudu dovolacímu, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně dovolatelky podle §265k odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu zrušil v celém výroku, jímž bylo její odvolání zamítnuto, a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 1. 8. 2002 opis dovolání obviněné Š. P. Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se nejvyšší státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 1 NZo 496/2002, vyslovila názor, že dovolání obviněné Š. P. nepokrývá striktně vymezené podmínky žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a současně navrhla, aby Nejvyšší soud takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané obviněnou Š. P. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný obviněnou proti rozsudku, kterým byla uznána vinnou a byl jí uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatelka dopustila formálního pochybení tím, že ve svém podání jako jediný dovolací důvod opakovaně výslovně uvádí zákonný důvod dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ačkoliv z obsahu jejího podání jednoznačně vyplývá, že měla na mysli důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Dovolací soud se přesto dále zabýval otázkou, zda byla u dovolatelky zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). V případě obviněné Š. P. ovšem už celé odvolací řízení probíhalo jako řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. řádu, takže všechny písemnosti určené pro obviněnou, včetně rozhodnutí odvolacího soudu, se v souladu s ustanovením §306 odst. 1 tr. řádu doručovaly toliko jejímu obhájci.
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněné Š. P. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 22. 4. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen tehdejšímu obhájci obviněné, JUDr. M. Ž., dne 4. 6. 2002. Dovolání podala obviněná Š. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Ž. u Okresního soudu v Teplicích dne 11. 7. 2002. Z uvedeného je tudíž patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatelky ve smyslu ustanovení §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením §253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu.
V tomto případě by však dovolatelka musela tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí. Dovolatelka však ve svém dovolání žádný takový důvod výslovně neuplatnila. Těžiště jejích námitek by však bylo možno podřadit především pod dovolací důvody předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, event. §265b odst. 1 písm.c) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad ovšem dovolatelka zjevně spatřuje sice v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jejího dovolání je naprosto zřejmé, že své závěry opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně vytýká nedostatky ve zhodnocení provedených důkazů a odvolacímu soudu ve svém dovolání vytýká, že se dostatečně nevypořádal s jejími námitkami, obsaženými v podaném odvolání.
Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Z hlediska nápravy skutkových vad ostatně obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněné Š. P. nemůže obstát, neboť z jeho obsahu vyplývá, že ačkoliv obviněná uvádí jako jeden z důvodů svého dovolání vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je v podstatě až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
Současně Nejvyšší soud shledal, že procesním postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněné Š. P. na obhajobu v podobě předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť tento dovolací důvod lze aplikovat výhradně tehdy, neměl-li obviněný v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Odvolací soud tudíž konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněné Š. P. rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu §256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V posuzovaném dovolání tak obviněná sice formálně uplatnila zákonný důvod k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v jejím dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyly uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. řádu, ale důvody jiné, založené zejména na obviněnou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, a na obviněnou tvrzeném údajném porušení práva na její obhajobu, a relevantní tudíž nemohl být ani obviněnou tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněné Š. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k