ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.863.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 863/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2002 dovolání obviněného K. V. V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 3 To 24/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 17/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného K. V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. V. V. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 3 T 17/99 uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 8. 9. 1998 v obci Ch., okres Z., prodával formou stánkového prodeje textilní zboží značky ADIDAS, NIKE, ačkoli šlo o zboží, které není originální výroby, což bylo zjištěno policisty a pracovníkem pověřeným ochranou známek při kontrole.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §150 odst. 1, §53 odst. 2 písm. a), §54 odst. 1, odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výši jednoho měsíce. Podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to textilních výrobků specifikovaných ve výroku o trestu napadeného rozsudku.
Obviněný K. V. V. podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 3 To 24/2002 zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 25. 4. 2002 obviněnému K. V. V., jeho tehdejšímu obhájci JUDr. J. J. i Okresnímu státnímu zastupitelství ve Znojmě.
Dne 13. 5. 2002 napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu ve Znojmě shora citované usnesení Krajského soudu v Brně spolu s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 10. 2002.
Dovolatel napadl mimořádným opravným prostředkem shora citovaná rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a opřel jej výslovně o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění dovolání obviněný především namítl, že se trestné činnosti nedopustil, předmětné zboží neprodával, nejednalo se o jeho zboží, neměl pronajatý žádný stánek, neměl žádnou dohodu s provozovatelem tržnice o stánkovém prodeji a doposud na základě živnostenského listu, jehož je držitelem, nepodnikal. Navíc při kontrole policistů nebyl přítomen tlumočník, takže obviněný policistům ani obsahu protokolu o vydání zboží nerozuměl. Obviněný rovněž rozvedl své výhrady vůči svědeckým výpovědím policistů, kteří prováděli kontrolu na místě činu a v tomto směru poukázal na to, že nebylo prokázáno, zda měl pronajatý stánek na tržnici, neboť údajný seznam prodejců se ve spise nenachází a ani z výpovědi správce tržnice nelze doložit, zda měl stánek na tržnici v pronájmu. Z provedených důkazů tedy podle názoru obviněného nelze dovodit jeho vinu, a tudíž se soudy obou stupňů, pokud uznaly obviněného vinným ze spáchání trestného činu a uložily mu trest, dopustily pochybení.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 3 T 17/99, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 3 To 24/2002 zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 5. 9. 2002 opis dovolání obviněného s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 1 NZo 640/2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného K. V. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného K. V. V. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek podaný obviněným proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného K. V. V. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 2. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému i jeho obhájci dne 25. 4. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 13. 5. 2002 u Okresního soudu ve Znojmě, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného K. V. V. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního výslovného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný K. V. V. své dovolání výslovně a výhradně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného K. V. V. nemůže obstát, neboť z obsahu obviněným podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je navíc třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného K. V. V., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud kromě toho shledal, že skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud zcela ztotožnil, objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud České republiky tudíž postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného K. V. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, přičemž dovolací soud nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k