ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.886.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 886/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný M. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 103/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 128/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 128/2001, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., protože dne 5. 7. 2001 kolem 22.15 hod. ve S., přes výslovný nesouhlas majitelů J. K. a V. K., v úmyslu vniknout do chalupy po vykopnutí uzamčené vstupní branky neoprávněně vniknul na jejich oplocený pozemek u této rekreační chalupy, kde J. K., která se mu v tom snažila zabránit, vyhrožoval uříznutím rukou nožem, a přitom ji ohrožoval ostrým kuchyňským nožem o délce čepele 12,5 cm, a svého jednání zanechal až po příjezdu policejní hlídky. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – kuchyňského nože s černou plastovou rukojetí o délce čepele 13 cm. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození V. K. a J. K., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. L. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 103/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dne 9. 7. 2002 dovolání s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání), nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
Obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který nevyslechl svědkyni F. L. s odůvodněním, že nebyla konfliktu přítomna. Uvádí, že tato svědkyně byla po incidentu na místě, kde proběhl. Proto se mohla vyjádřit k okolnostem, které bezprostředně následovaly, včetně toho, jak jí byl incident popsán jeho jednotlivými účastníky. Obviněný rovněž označuje hodnocení provedených důkazů za nesprávné a výpovědi svědků za tendenční a nevěrohodné. Tvrdí, že trestní stíhání jeho osoby je účelové a souvisí s rozvodem jeho manželství a řízením o svěření nezletilého syna do výchovy jednomu z rodičů. Obviněný dále uvádí, že zasahující policisté označili jeho chování jako agresivní a nevhodné, což si zdůvodňovali jeho údajnou opilostí. V této souvislosti zdůrazňuje, že jako diabetik je abstinentem, což potvrdil i svědek V. K. Obviněný zdůrazňuje, že jeho vystupování před policisty bylo zapříčiněno hyperglikémií, jelikož policisté mu neumožnili vzít si z motorového vozidla inzulín. Podle názoru obviněného z těchto okolností vyplývá, že se nedopustil trestného činu po objektivní ani subjektivní stránce.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 128/2001, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného M. L. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného M. L. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude uvedeno níže.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze namítat i jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněným M. L. byly uplatněny shora citované zákonné dovolací důvody, které ale musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzeny a odůvodněny konkrétními vadami. Námitky v dovolání však obviněný zaměřil výlučně proti úplnosti provedeného dokazování, způsobu hodnocení důkazů a tím vůči správnosti skutkových zjištění, přičemž v důsledku těchto jím tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje chybné právní rozhodnutí ve věci. Obviněný nevznesl žádné výhrady, že by skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž neuplatnil ani konkrétní námitky, že by v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) , l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v zákoně, bylo obviněným M. L. fakticky podáno z jiných důvodů než z těch, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného M. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k