ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.887.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 887/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2002 dovolání obviněného D. Š., podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 67 To 396/2002 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 31/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. Š. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 6 T 31/2002, uznán vinným pokusem trestného činu pojišťovacího podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 2. 2001 v P., v G. P., a. s. nahlásil poškození motorového vozidla tov. zn. BMW 2381 k němuž mělo dojít při dopravní nehodě dne 24. 2. 2001 v 00,30 hod. v P., kde měl v levotočivé zatáčce dostat smyk a narazit do svahu a do stromu, přičemž z šetření pojišťovny a z posudku znalce z oboru strojírenství a dopravy vyplynulo, že poškození vozidla nemohlo v žádném případě vzniknout způsobem popsaným při nahlášení dopravní nehody a z uvedeného důvodu neposkytla pojišťovna pojistné plnění, které by činilo s ohledem na rozsah poškození vozidla 410.600,- Kč.
Za tento skutek byl obviněný D. Š. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené organizaci P. G., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 6.678,90 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 podal obviněný D. Š. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 67 To 396/2002, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 8. 2002 shodně Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. J. V., a dne 23. 8. 2002 obviněnému D. Š.
Obviněný D. Š. napadl prostřednictvím svého obhájce dne 28. 8. 2002 shora citované rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání se spisovým materiálem doručeno dne 31. 10. 2002.
Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, byť v dovolání samotném výslovně odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro takové rozhodnutí.
V písemném odůvodnění dovolatel namítl, že soud prvého stupně při úvaze o vině pochybil, neboť rozsudek opřel pouze o znalecký posudek znalce Ing. O. K., zpracovaný na základě požadavku poškozeného, přičemž ve věci nebyl zpracován objektivní znalecký posudek na základě vyžádání orgánů činných v trestním řízení. Závěry znalce jsou přitom neobjektivní, nepodložené a nemají oporu v provedených důkazech, navíc ani při výslechu nedokázal znalec spolehlivě a přesvědčivě odstranit vzniklé pochybnosti, a tudíž jeho závěry, že k poškození vozidla nemohlo dojít způsobem popsaným při nahlášení dopravní nehody a vozidlo bylo na místo dopravní nehody přivezeno již jako poškozené, nemají oporu v provedeném dokazování. Pro objektivní posouzení věci obviněný navrhl vypracovat nový znalecký posudek znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení.
Dovolatel kromě toho poukázal na nestandardní postup policie na místě dopravní nehody, když nebylo provedeno řádné ohledání místa nehody, nebyla provedena fotodokumentace, ani nebyly řádně sepsány protokoly o dopravní nehodě. Odvolací soud se navíc zaměřil pouze na zkoumání formálních podmínek řízení, blíže se nezabýval důkazní situací, ztotožnil se pouze s postupem soudu prvého stupně, zamítl veškeré důkazní návrhy obhajoby na doplnění dokazování a nesprávně zhodnotil důkazy provedené soudem prvého stupně.
Dovolatel konečně zaměřil své výhrady rovněž proti výroku o trestu, neboť soud prvého stupně chybně zohlednil při stanovení výměry trestu i jeho odsouzení Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 5 T 158/97, kdy byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zkušební dobou do 25. 11. 2002, přičemž nalézací soud nyní vyhodnotil, že se obviněný dopustil projednávaného trestného činu ve zkušební době podmíněného odsouzení. Vzhledem k tomu, že byl shora citovaný rozsudek zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 6 To 889/2001, neboť byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, závěry soudu prvého stupně, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, jsou zcela chybné. Obviněný navíc upozornil, že napadené usnesení odvolacího soudu neobsahuje poučení o dovolání.
V petitu dovolání obviněný D. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu a dále přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 23. 9. 2002 opis dovolání obviněného s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 1 NZo 704/2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného D. Š. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu ustanovení §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného D. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 1. 8. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obhájci obviněného, JUDr. J. V. dne 21. 8. 2002 a obviněnému D. Š. dne 23. 8. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 28. 8. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného D. Š. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s výslovným odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvádí §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ačkoliv z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Třeba totiž připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění pod ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Nejvyšší soud přesto dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu.
V tomto případě by pak dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci však obviněný D. Š. v rámci dovolání neuplatnil jiný dovolací důvod vyjma shora citovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, spočívající v uvedení dovolacích důvodů napadení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, s příslušným odkazem na zákonné ustanovení §265b tr. řádu.
Argumentace dovolatele obsažená v písemném odůvodnění dovolání se nejvíce přibližuje dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel zaměřil své námitky výlučně proti neúplnosti dokazování a hodnocení důkazů soudem prvého stupně, včetně přezkumné povinnosti soudu odvolacího, a příčinu nesprávného rozhodnutí soudů obou stupňů tak spatřoval zejména v nesprávných skutkových zjištěních soudu.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu však lze namítat pouze nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, nikoliv nesprávnost skutkových zjištění či hodnocení důkazů. S ohledem na tuto skutečnost pak Nejvyšší soud nemohl přihlížet k námitkám obviněného, brojícím výhradně proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, neboť tyto námitky se nikterak nevztahovaly k právní kvalifikaci zjištěného skutku.
Dovolací soud tudíž konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je v případě dovolatele opírán o skutkové vady spočívající v nesprávných skutkových zjištěních soudů obou stupňů, přičemž jako důsledek těchto obviněným namítaných nedostatků dovolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Takový důvod však zákon v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí, neboť v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu musí dovolatel odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu a současně obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží.
Nejvyšší soud České republiky tudíž shledal, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu §256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Pro úplnost však nutno konstatovat, že dovolací soud shledal mimo jiné případnou také námitku obviněného ohledně absence poučení o dovolání v napadeném usnesení odvolacího soudu. Tuto procesní vadu však nelze v rámci dovolacího řízení nikterak zhojit, a tudíž ani tato námitka nemůže být důvodem pro vyhovění podanému dovolání a případné zrušení napadeného usnesení.
Pokud jde o výhrady obviněného ohledně výroku o trestu, soud druhého stupně se s danou otázkou dostatečně vypořádal v rámci odůvodnění rozhodnutí, přičemž správně konstatoval, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 5 T 158/97, neboť tento rozsudek byl pravomocně zrušen až rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 6 To 889/2001. Skutek, jež je vymezen v napadeném rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 31/2002, obviněný měl spáchat dne 26. 2. 2001, tedy ještě ve zkušební době stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4. To vše ostatně nic nemění na tom, že nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Na základě shora uvedených skutečností proto Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k