ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.902.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 902/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2002 dovolání, která podali obvinění M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., a M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 7 To 273/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 87/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. H., P. P. a M. K.
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 87/2002, byli obvinění M. H., P. P. a M. K. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili jednáním přesně popsaným ve skutkové větě výrokové části rozsudku. Za to byli odsouzeni podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to obvinění M. H. a P. P. v trvání pěti roků a obviněný M. K. v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byli všichni zařazeni podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně jim byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věcí podrobně vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 4. 7. 2002, sp. zn. 7 To 273/2002, a usnesením podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci. Současně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti oběma citovaným rozhodnutím podali všichni obvinění prostřednictvím obhájce Mgr. K. N. včas dovolání, v němž uvedli, že důvody dovolání spatřují v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podrobnostech dovolatelé uvedli, že okresní soud je shledal vinnými ze spáchání výše uvedeného trestného činu především na základě provedených odposlechů, z nichž však jednoznačně nevyplývá, že se měli zabývat prodejem a distribucí drog. Existenci jakýchkoliv tvrdých drog u nich neprokázaly ani provedené domovní prohlídky, i když oni sami nepopírali, že jsou uživateli lehkých drog. Jsou proto přesvědčeni, že provedené dokazování nepostačovalo k jejich odsouzení. Podle názoru obviněných se pochybení dopustil i odvolací soud, když uvedl, že odposlechy byly provedeny v souladu se zákonem, ale už se nezabýval jejich hodnocením, ani argumenty a důkazy svědčícími o jejich nevině. V závěru podaných dovolání vyslovili nesouhlas i s výší uložených trestů a navrhli, aby dovolací soud na základě ustanovení §265k tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a podle ustanovení §265m tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že je obžaloby v celém rozsahu zprostí. Současně požádali, aby dovolací soud podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž podali dovolání.
Případné vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, byla podána osobami oprávněnými /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./. Současně však shledal, že dovolání byla ve skutečnosti podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněných, o něž byl v jejich dovoláních opřen názor, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a v důsledku toho nepřesně posoudil okolnosti, které uváděli v rámci své obhajoby, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, v jakém rozsahu bylo provedeno dokazování, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jejich odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byli obvinění uznáni vinnými), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byli obvinění uznáni vinnými). Ze strany obviněných jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jelikož dovolatelé pod shora uvedený dovolací důvod zahrnuli i argumentaci zpochybňující výši jim uloženého trestu, je pro úplnost zapotřebí uvést, že ani tato námitka nemůže být podřazena pod právě jmenovaný dovolací důvod. K výroku o trestu se vztahuje především dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který v daném případě v úvahu přicházet nemohl, neboť slouží k nápravě vad výroku o trestu v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných (nehledě na to, že obvinění tento důvod dovolání ani výslovně neuplatnili).
Vzhledem k tomu, že obsahem podaných dovolání byly i výhrady obviněných k odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud o žádosti obviněných na přerušení výkonu rozhodnutí, kterou učinili v závěru svých dovolání, nerozhodoval. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Proto nebylo zapotřebí o takových žádostech rozhodnout samostatným výrokem. Důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha