ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.913.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 913/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný P. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 6 To 194/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 388/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 13 T 388/2001, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho a půl roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. ČR, O. p. J., částku 31.447,- Kč, a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. B., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný dopustil jmenovaného trestného činu tím, že v J. dne 1. července 2001 v době kolem 06.20 hod. před vrátnicí objektu J. s. B. fyzicky napadl R. B., údery pěstí do obličeje a kopáním do různých míst těla a poté, co poškozený při ustupování upadl na zem, skočil na něho a způsobil mu kromě pohmoždění levé tváře a obou rukou zlomeninu lýtkové kosti vpravo nad kotníkem s posunem úlomků, neúplné vymknutí hlezenní kosti vpravo, kterýmžto zraněním byl omezen ve svém obvyklém způsobu života nutností sádrové fixace do 20. září 2001, používáním berlí při chůzi a bolestmi s dobou léčení do 17. ledna 2002.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. P. odvolání, které Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání usnesením ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 6 To 194/2002, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému P. P. dne 23. 8. 2002, jeho obhájci JUDr. J. H. dne 22. 8. 2002 a Obvodnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě dne 22. 8. 2002. .
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 3. 9. 2002 osobně u Okresního soudu v Jihlavě dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, pokud byl uznán vinným výše uvedeným trestným činem, a že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dovolatel v podrobnostech uvedl, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., neboť nepřezkoumal zákonnost výroku rozsudku z hlediska odvoláním vytýkaných vad a jen formálně konstatoval, že zjištění soudu prvního stupně jsou správná a úplná, že pro nevěrohodnost výpovědí svědků nic nesvědčí, a že trestná činnost obviněného je bezpečně a spolehlivě prokázána. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když se ani on nezabýval zásadním rozporem mezi výpovědí poškozeného R. B. a výpověďmi svědků J. a S. Oběma soudům vytkl porušení též ustanovení §9 odst. 1 tr. ř., kdy nerespektovaly výsledek šetření přestupkové komise a v rozporu s ním dovodily takovou kvalitu B. výpovědi, o kterou se bylo možno při hodnocení důkazů opřít.
Konečně dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval jeho námitkami ke znaleckému posudku a k mechanizmu úrazu poškozeného. Poškozenému totiž vznikla zlomenina šikmá (nikoliv příčná), ke které dochází obvykle pádem, a takové zranění si mohl – podle znalkyně – způsobit pádem sám. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení krajského soudu i celý rozsudek okresního soudu, a aby ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 24. 10. 2002 uvedla, že dovolatel svými námitkami zcela zpochybnil postup soudů při hodnocení provedených důkazů a tím i správnost skutkových zjištění, která však nejsou dovoláním ovlivnitelná. Podané dovolání tak odporuje zákonnému vymezení použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel uplatnil dovolání z jiných důvodů, než jsou taxativně vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř., a to i pokud jde o další dovolací důvod podle písm. k) tohoto ustanovení, který po stránce obsahové ani neodpovídá dovolatelem zamýšlenému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když napadá rozhodnutí odvolacího soudu vydané podle §256 tr. ř. na podkladě věcného přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je třeba považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané obviněným P. P. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný obviněným proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a uložen mu trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
V tomto směru Nejvyšší soud zjistil, že dovolatel se dopustil formálního pochybení tím, že jako jeden z dovolacích důvodů uvedl zákonný důvod dovolání zakotvený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv z obsahu jeho podání evidentně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ Z tohoto pohledu Nejvyšší soud na tento dovolací důvod také nahlížel.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g)tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 až 4 tr. ř. u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. ř.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. ř. u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. ř.. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. ř., podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. ř. může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání.
Z toho vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř. u odvolání /resp. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. u stížnosti/, lze novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tedy musí tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a v návaznosti na tento obecný důvod i některý z důvodů uvedených v písm. a) až k), který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel sice spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že takové tvrzení opírá o namítané skutkové vady, neboť oběma soudům vytýká především pochybení při hodnocení provedených důkazů.
Nejvyšší soud proto považuje za potřebné zdůraznit, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat postup soudů při hodnocení důkazů, naopak je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a teprve v návaznosti na skutkový stav věci může hodnotit hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Z hlediska nápravy skutkových vad ostatně obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání a jeho náležitostí ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. a především ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého (event. některých) z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na příslušné zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněného nemůže obstát, neboť námitky, o něž byl v jeho podání opřen názor, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy (zejména se nezabývaly rozpory ve svědeckých výpovědích a námitkami ke znaleckému posudku), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky právně irelevantní, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha