ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.924.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 924/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 dovolání, které podal obviněný J. M., , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 31 To 391/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 281/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 1. 2001, sp. zn. 2 T 281/2000, byl obviněný J. M. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák, protože dne 15. 8. 1999 kolem 01.30 hodin v restauraci N. v B., okres J. n. N., fyzicky napadl D. B., a to způsobem, že jej několikrát udeřil baseballovou pálkou, když údery směřoval do bederní oblasti a na hlavu, čímž mu způsobil zhmožděniny s krevními výrony bederní krajiny vpravo, pravého předloktí, pravého ramenního kloubu a krajiny pravého kolenního kloubu, což si vyžádalo léčení s následnou pracovní neschopností od 15. 8. 1999 do 30. 8. 1999, přičemž tímto jednáním mohlo dojít ke zhmoždění nebo vnitřní ruptuře pravé ledviny, ke zlomenině lebeční kosti a zranění centrálního nervového systému - otřesu až zhmoždění mozku, ale i k nitrolebnímu krvácení, k čemuž nedošlo pouze proto, že D. B. údery vykryl rukama.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. M. odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 31 To 391/2001, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 1. 2001, sp. zn. 2 T 281/2000. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněnému J. M. uložil podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dne 18. 7. 2002 dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 22. 7. 2002 a následně postoupeno Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do všech výroků napadeného rozsudku. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný uvádí, že pracuje ve společnosti vykonávající ochranu vládních a státních návštěv České republiky. Dříve pracoval u Policie ČR jako instruktor fyzického výcviku speciálních policejních jednotek. Z tohoto důvodu je vybaven silným fyzickým fondem a je držitelem „černého pásu“. Z těchto skutečností obviněný dovozuje, že pokud by skutečně měl úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, neměl by poškozený šanci se ubránit a je vyloučeno, aby vykryl rány baseballovou pálkou, aniž by mu nebyly přeraženy kosti na rukou či způsobena jiná zranění. Obviněný proto tvrdí, že údery baseballovou pálkou nebyly vedeny silou, kterou by bylo možno způsobit těžkou újmu na zdraví. Útok měl pouze demonstrativní charakter, s úmyslem zastrašit poškozeného, jakož i další útočníky. Celý incident, při kterém se napadly dvě skupiny lidí, by měl být podle názoru obviněného posouzen jako trestný čin rvačky podle §225 tr. zák. a jeho vlastní jednání by mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru lze připustit, že soudy obou stupňů se měly hlouběji zabývat problematikou intenzity úderů zasazovaných obviněným poškozenému, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že poškozený utrpěl na rukou pouze zranění lehčího rázu. V této souvislosti uvádí, že dovolatel opomíjí závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který tuto skutečnost do určité míry vysvětluje. Konstatuje, že pro rozhodování o dovolání je rozhodující popis skutku ve skutkové větě, ze kterého jasně vyplývá, že se obviněný vůči poškozenému dopouštěl jednání způsobilého k vyvolání těžké újmy na zdraví. Námitky obviněného považuje za primárně skutkového charakteru, které se nekryjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného J. M. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněný J. M. v dovolání namítá, že neměl úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, což dokládá tvrzením o své fyzické zdatnosti. Uvádí, že jeho jednání mělo demonstrativní a zastrašující charakter, neboť v opačném případě je vyloučeno, aby poškozený jeho údery rukama vykryl, aniž by mu nebyla způsobena vážná zdravotní újma. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných skutečností, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Obviněný ani nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal správným i odvolací soud, byl chybně kvalifikován jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k