ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.949.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 949/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 dovolání, které podala obviněná I. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 9 To 523/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 49/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné I. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 30 T 49/2001, byla obviněná I. M. uznána vinnou trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože dne 13. 10. 2000 kolem 12. 00 hod. v P. , v prodejně potravin společně se samostatně stíhaným obžalovaným Z. M., jako pracovník Č. o. i. po provedení kontroly zboží přijala od majitele prodejny P. C. úplatek ve výši 4.000,- Kč za příslib, že přestupek, jehož se měl dopustit údajným prodejem zboží s prošlou minimální dobou trvanlivosti, nenahlásí Č. z. a p. i.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §160 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Dále podle §53 odst. 1 tr. zák. byl jí uložen peněžitý trest 5.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti týdnů. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v kontrolní a inspekční činnosti v trvání 15 měsíců.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná I. M. odvolání, které bylo, spolu s odvoláním obviněného Z. M. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 30 T 30/2001, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 9 To 523/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze (v dovolání je chybně označeno jako rozsudek) podala obviněná I. M. prostřednictvím svého obhájce dne 30. 4. 2002 dovolání, které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručeno dne 2. 5. 2002. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněné, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Obviněná opřela dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná namítá, že soudy obou stupňů pochybily při aplikaci §89 odst. 1, §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rekapituluje předmětnou událost v prodejně P. C. Uvádí, že soudy obou stupňů náležitě nevyhodnotily důkazy a neprovedly důkazy, které navrhovala v rámci své obhajoby. Poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků P. C. a I. V. Zdůrazňuje, že chybí důkaz, který by ji usvědčoval ze spáchání trestného činu. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.
K dovolání obviněné se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru nelze námitky uvedené v dovolání subsumovat pod formálně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Významnějším nedostatkem ovšem je, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněné I. M. není dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 31.12. 2001 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Městského soudu v Praze nabylo podle §140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 20. 11. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002. Na tomto závěru nemění nic ani okolnost, že obviněné i jejímu obhájci bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno až v měsíci březnu 2002, jak vyplývá z tzv. dodejky a doručenky na č. l. 52 tr. spisu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné I. M. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Proto nemohl z jeho podnětu postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k