ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.950.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 950/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2002 dovolání obviněného MUDr. K. P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 8 To 244/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 21/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného MUDr. K. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. K. P. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 2T 21/99, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb., za což byl odsouzen podle §188 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
K odvolání obviněného MUDr. K. P. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 8 To 244/2002, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že s ohledem na dobu, po kterou se měl obviněný stíhaného jednání dopouštět, uznal obviněného vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. na tom skutkovém základě, že obviněný v přesně nezjištěné době od 1. 1. 1997 do července 1997 předepisoval ve své ordinaci v P. pro M. P., který již byl pravomocně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb., léčebné přípravky Xantedryl, Kodein a Solutan, a to jednak na průkazku M. P. o zdravotním pojištění, jednak na průkazky o zdravotním pojištění jeho kamarádů a známých, a poté pravomocně odsouzený M. P. buď sám nebo prostřednictvím těchto osob předepsané léky vyzvedával v různých lékárnách a v místě trvalého bydliště ve S. P. pak z nich vyráběl metamfetamin (Pervitin), který je zařazen do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přičemž obviněný věděl, k čemu pravomocně odsouzený M. P. jím předepsané léky bude používat.
Za tento trestný čin byl obviněný MUDr. K. P. odvolacím soudem odsouzen podle §188 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 5. 8. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-jih, dne 21. 8. 2002 obviněnému MUDr. K. P. a dne 5. 9. 2002 jeho obhájci JUDr. O. Z.
Dne 17. 10. 2002 napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu Plzeň-jih shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 14. 11. 2002.
Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný MUDr. K. P. namítl, že tvrzení napadeného rozsudku nemá oporu ve skutkovém zjištění soudu, přičemž v uvedeném směru poukázal na v průběhu trestního řízení měněné výpovědi svědků P. a K. a na závěry znaleckých posudků z oboru chemie, vyznívající ve prospěch obviněného, neboť z nichž nelze vyvodit, zda vůbec, případně které léky byly předepisovány v nadměrném množství, a konečně na neprůkaznost jeho vědomí nebo alespoň srozumění s tím, že jím předepsané léky budou zneužity k výrobě Pervitinu. Dovolatel své výtky proti odůvodnění rozsudku, s jehož jednotlivými částmi polemizuje, v rámci písemného odůvodnění dovolání podrobně rozvedl. Mimo jiné uvedl, že názor odvolacího soudu na způsob jeho léčby, zahrnující předepisování předmětných léků bez upřesnění nebo specifikace příčiny potíží, jako non lege artis je v dané věci bezpředmětný, neboť obviněný byl stíhán proto, že měl vědět o výrobě Pervitinu z předepsaných léků, nikoliv za provádění léčby non lege artis. Vzhledem k rozvedeným námitkám se uložený trest jeví obviněnému nepoměrně přísným a při nedostatečně prokázané vině měl být tedy podle svého přesvědčení obviněný obžaloby zproštěn.
V petitu dovolání obviněný MUDr. K. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 22. 10. 2002 opis dovolání obviněného s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a event. souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 1 NZo 819/2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného MUDr. K. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného MUDr. K. P. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného MUDr. K. P. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 15. 7. 2002, přičemž opis rozsudku krajského soudu byl doručen obviněnému MUDr. K. P. dne 21. 8. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. O. Z. dne 5. 9. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 17. 10. 2002 u Okresního soudu Plzeň-jih, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného MUDr. K. P. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný MUDr. K. P. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z tohoto zřetele nemůže dovolání obviněného MUDr. K. P. obstát, neboť z jeho obsahu vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného MUDr. K. P., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného MUDr. K. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl přitom dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k