ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.960.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 960/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2002 dovolání, které podal obviněný V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 31 To 250/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 346/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 2 T 346/2001, byl obviněný V. K. uznán vinným:
1.trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., protože v L. na chodbě domu dne 15. 2. 2001 kolem 22.00 hod. fyzicky napadl I. B., tak, že jej úderem pěstí do obličeje srazil ze schodiště, čímž mu způsobil otřes mozku s pracovní neschopností do 11. 3. 2001,
2.pokusem trestného činu porušování domovní svobody podle §8 odst. 1, §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., protože v L. na chodbě domu dne 21. 2. 2001 kolem 14.00 hod. kopáním, údery rukou, lahví od piva, kovovou lavičkou do dveří se snažil vniknout do bytu I. B., vyzýval poškozeného k otevření dveří a vyhrožoval mu i N. B., fyzickým napadením a likvidací, když na dveřích způsobil rozbití kukátka, promáčkliny a praskliny.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody Z. p. MV ČR, Ú. n. L., ve výši 6.271,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 31 To 250/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal obviněný V. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo dne 11. 10. 2002 osobně podáno u Okresního soudu v Liberci. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v podaném dovolání rekapituluje průběh předmětné trestní věci, zejména připomíná obsah odvolání, ve kterém navrhoval provést výslech své manželky, vyšetřovací pokus a časový snímek. Podle jeho názoru však odvolací soud hodnotil návrhy na provedení důkazů nesprávně. K prvému skutku obviněný uvádí, že se tohoto jednání nedopustil. Naopak poškozený I. B. se toho dne silně podnapilý dostavil k jeho bytu, kde se choval nevhodně. Proto před ním zavřel dveře. Obviněný se domnívá, že poté mohl poškozený zavrávorat a spadnout ze schodů. K druhému skutku uvádí, že poškození I. a N. B. si celou věc vymysleli, za účelem jej poškodit. Připouští, že si nahlas pouštěl hudbu, což by mohlo být hodnoceno maximálně jako přestupek. Vzhledem k uvedeným skutečnostem namítá, že se soudy obou stupňů trestní věcí dostatečně nezabývaly a dospěly k nesprávným právním závěrům. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání.
Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného V. K. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, vadnost hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v uvedeném směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Tvrzení obviněného V. K. v dovolání, že skutky, jejichž spácháním byl uznán vinným, nespáchal, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy a důkazy vadně hodnotily, jsou námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněný spatřuje nesprávné právní závěry ve věci. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutků, jimž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému rozsudku nic nevytýká. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k