ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.998.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 998/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 dovolání, které podal obviněný J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 7 To 250/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 168/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 T 168/2001, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 tr. zák., protože v době od 23. 6. 2000 do sdělení obvinění dne 26. 1. 2001 v B. v domě, jehož je tříčtvrtinovým spoluvlastníkem, bránil M. M. v užívání bytu, jenž mu byl přidělen rozhodnutím tehdejšího ONV B. ze dne 11. 1. 1984, č. j. 101/84, a to tím způsobem, že v bytě nechal odpojit plyn, vodu, topení, vytrhat podlahu, aniž by zajistil poškozenému náhradní byt či ubytování a na výzvy poškozeného, aby byt uvedl do původního stavu, nereagoval.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Naproti tomu byl obviněný J. N. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 5 Zt 348/2001, pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. N. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 7 To 250/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný J. N. prostřednictvím svého obhájce dne 29. 8. 2002 dovolání, které na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 1 tr. ř.) doplnil dne 18. 11. 2002, když uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
Obviněný uvádí, že se soud prvního stupně nezabýval jeho tvrzením, že nenechal z bytu poškozeného M. M. odpojit plyn, vodu a topení. Domnívá se, že tak zřejmě učinily subjekty, které tyto energie dodávají, ovšem v tomto směru zůstalo dokazování neúplné a jeho tvrzení nebylo vyvráceno. Skutkový děj byl proto zjištěn nesprávně. Obviněný rovněž namítá, že sice nechal vytrhat podlahu v předmětném bytě, ovšem pouze za účelem urychleného provedení nezbytné opravy, což potvrdil i svědek Ing. J. P. V této souvislosti tvrdí, že poškozený v bytě dlouhodobě nebydlel, neužíval jej a neplatil nájem. Za tohoto stavu věci měl odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušit rozsudek soudu prvního stupně, jelikož existovaly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a bylo třeba provést další důkazy, zejména zjistit, kdo nechal odpojit přívody plynu, vody a topení. Nebyly tak splněny podmínky pro zamítnutí podaného odvolání.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 7 To 250/2002, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 T 168/2001, ve výroku o vině trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu a nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 tr. zák. a ve výroku o trestu a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že obviněným uplatněné dovolací důvody nekorespondují s obsahem dovolání, jenž se výlučně týká hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace. Konstatuje, že argumenty uvedené v dovolání byly uplatněny již v odvolání a soud druhého stupně se s nimi jednoznačně vypořádal. Tvrzení obviněného, že přívod energií odpojily jiné subjekty neobstojí, jelikož tyto subjekty je odpojily na jeho příkaz, jako majitele domu. Dovolání bylo proto podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a je i zjevně neopodstatněné. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného J. N. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného J. N. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude uvedeno níže.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze namítat i jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněným J. N. byly uplatněny shora citované zákonné dovolací důvody, které ale musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzeny a odůvodněny konkrétními vadami. Námitky v dovolání však obviněný zaměřil výlučně proti úplnosti provedeného dokazování a tím vůči správnosti skutkových zjištění, přičemž v důsledku těchto tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje chybné právní rozhodnutí ve věci. Obviněný nevznesl žádné výhrady, že by skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž neuplatnil ani konkrétní námitky, že by v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř, když pouze formálně odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) , l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v zákoně, bylo obviněným J. N. fakticky podáno z jiných důvodů než z těch, které jsou výslovně stanoveny v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené usnesení a řízení mu předcházející), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k