ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.1003.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1003/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněné I. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2002, č. j. 61 To 131/2002-428, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 73/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2002, č. j. 30 T 73/2001-379, byla obviněná I. L. (společně s obviněnou H. K.) uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustila jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. §250 odst. 2 tr. zákona byla obviněná odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 5. 2002, č.j. 61 To 131/2002-428, odvolání obviněné I. L. (společně s odvoláním H. K.) podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 15. 7. 2002 dovolání (obvodnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 17. 7. 2002), které na výzvu soudu doplnila podáním ze dne 12. 8. 2002 (na č. l. 448), a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, že se jednání, které by naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu podvodu nedopustila, neboť zde chybí jak úmysl tak vznik škody, resp. obohacení ke škodě cizího majetku. Soudu vytýká, že v rozporu se základní zásadou trestního řízení „in dubio pro reo“ uvěřil tvrzení svědka F., z jehož dopisů je naprosto zřejmá fanatická snaha pošpinit a poškodit dovolatelku, a že obvinění a odsouzení obviněné je dokazováno pouze kopií leasingové smlouvy, originál nebyl nikdy předložen. Rovněž namítá, že v rozporu s tvrzením soudu nebylo nikdy prokázáno, kdo zfalšoval předmětnou fakturu, jí samotné nebylo toto jednání prokázáno a soud i zde založil své rozhodnutí na domněnce a na tom, že uvěřil výpovědi spoluobviněné K., která neměla zájem vypovídat proti sobě. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněné uvedl, že dovolatelka v rozporu s tvrzeným dovolacím důvodem uplatnila pouze námitky ve směru zpochybnění přisouzených skutkových zjištění a teprve v návaznosti na ně namítla absenci znaku svého obohacení ke škodě jiného ve smyslu §250 tr. zákona. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně zastoupená obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se jí bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatelka sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že „ … přestože věděla o tíživé situaci obžalované K. ... uzavřela s ní fiktivní leasingovou smlouvu ... o pronájmu 4 ks taxametrů, v celkové pořizovací hodnotě 60.000,- Kč, které byly fiktivně odebrány … podle zfalšované faktury č. 058/98 obžalovanou L. … obžalovaná L. založila výdajový pokladní doklad na částku 42.000,- Kč s falšovaným podpisem sv. S.-jednatele L. C. S. o příjmu této částky …“. Námitka, že soud neměl uvěřit tvrzení svědka F. ani spoluobviněné, pak rovněž není námitkou proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudem.
Konečně ani námitka, že firma E. S. s. r. o. nemůže vystupovat jako poškozená, není způsobilá – i kdyby byla opodstatněnou – založit přípustnost dovolání.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatelka totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š