ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.1037.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1037/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 12. 2002 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 4 To 503/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 170/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 4 To 503/2002, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 3 T 170/2001, ohledně obviněného P. Š. ve výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému P. Š. podle §247 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dvou a půl) roku. Týmž rozsudkem bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného P. Š. a obviněného M. K. Rovněž odvolání státního zástupce ve vztahu k obviněnému M. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Dovolání obviněný podal obsahově s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (před novelou provedenou zák. č. 200/2002 Sb., dovolání bylo podáno 17. 4. 2002) bylo možno dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Takto vymezený dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ znamená, že dovoláním lze namítat, že skutek, který byl zjištěn soudem, byl vadně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli správně nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V žádném případě však nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (před novelou - viz. shora) je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Přitom z uvedené zákonné citace je nepochybné, že uvedený dovolací důvod by se mohl uplatnit ve vztahu k procesním podmínkám, které nebyly splněny v řízení před odvolacím soudem. Nesplnění procesních podmínek by bylo možno spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
V podaném dovolání obviněný poukazuje na to, že odvolací soud měl postupovat podle §258 odst. 1 tr. ř. a rozsudek městského soudu zrušit pro vady, spočívající v nejasnosti skutkových zjištění a proto, že se Městský soud v Brně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dále pro vady řízení, které vydání rozsudku předcházely a v neposlední řadě i pro to, že v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona. V podaném dovolání pokazuje obviněný na to, že z rozhodnutí soudu prvního stupně není patrno, o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Dále soudům vytýká, že se odmítly zabývat dalšími, obhajobou navrženými důkazy, a rovněž tak vyslovil svůj nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotil jednotlivé svědecké výpovědi apod.
Shora uvedené odůvodnění podaného dovolání zcela jednoznačně svědčí pro závěr, že obviněný nečiní rozdílu mezi řádným opravným prostředkem – odvoláním a mimořádným opravným prostředkem – dovoláním, a tudíž se ani dostatečně nezabývá tím, zda jím formálně uplatněné dovolací důvody, skutečně důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. naplňují. Ze skutečností, na které poukazuje obviněný v podaném dovolání je zřejmé, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením jednotlivých důkazů, které byly v přípravném řízení a u hlavního líčení shromážděny a provedeny. Výše uvedené výhrady však nenaplňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu shora již rozvedeného. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (před novelou zák. č. 200/2002 Sb.) ani tento není dán, neboť odvolací soud se meritorně věcí obviněného zabýval, tuto přezkoumal, a pokud odvolání obviněného zamítl, nemůže tato skutečnost vést k naplnění dovolacího důvodu shora uvedeného.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanoví §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř.
O odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann