ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.225.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 225/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného M. F., proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. 2 T 160/99, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 7 To 252/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá , protože není přípustné.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 7. 2001, č. j. 7 To 252/2001-339, zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného M. F. proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně (soudu I. stupně) ze dne 25. 4. 2001, č. j. 2 T 160/99-321, jímž byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v rozsudku soudu I. stupně. Podle §250 odst. 3 tr. zákona byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 18. 7. 2001.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu (i rozsudku soudu I. stupně) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu ve Vsetíně dne 20. 5. 2002 dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), jehož naplnění spatřuje v tom, že soud I. stupně neúplným způsobem zjistil skutkové okolnosti případu, když především nevyslechl obhajobou navržené svědky a zjištěné okolnosti vyhodnotil nesprávným způsobem, z čehož vyplývá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném hmotně právním posouzení. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a o věci rozhodl rozsudkem podle §265m tr. řádu tak, že obviněného zprostí obžaloby podle §226 písm. a), c) tr. řádu.
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. řádu).
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí soudu I. stupně tedy nejde dovoláním napadnout vůbec, a pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, to bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 18. 7. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš