errNsVec,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.03.2002, sp. zn. 7 Tdo 24/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.24.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.24.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 24/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2002 o dovolání obviněného Z. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 3 To 628/2001, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 79/98, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá , protože není přípustné. Odůvodnění: Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněný, poté co rozsudek soudu 1. stupně ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 71 T 79/98, byl k odvolání okresního státního zástupce zrušen v celém rozsahu, uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Podle §235 odst. 2 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody podle §54 odst. 3 tr. zák. v trvání 3 měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 1999, sp. zn. 12 T 86/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 6 To 500/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19. 11. 2001. Dne 24. 1. 2002 podal obviněný proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb., dále opět jen „tr. ř.“). S poukazem na §76 odst. 2 tr. ř., podle kterého může osobní svobodu osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté omezit kdokoliv, namítá, že této skutečnosti nebyla věnována patřičná pozornost ze strany vyšetřovatele ani soudu. Protože výpovědi svědků B. a W. byly soudem provedeny postupem podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., má za to, že tím bylo omezeno jeho právo na obhajobu. Navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu 1. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby byl podle §265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. ř.). Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí se stalo pravomocným dne 19. 11. 2001, tj. za účinnosti trestního řádu před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání součástí trestního řádu a obviněný proto o možnosti jeho podání nebyl odvolacím soudem ani poučen. Stalo se tak až ustanovením §125 odst. 3 tr. ř. účinným od 1. 1. 2002. Je proto zřejmé, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že „zákon to připouští“, tj. že toto rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Proto Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř., a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. března 2002 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/14/2002
Spisová značka:7 Tdo 24/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.24.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18