ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.251.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 251/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 o dovolání obviněného L. Č., podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 To 572/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 1 T 124/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se, jako policejní inspektor – technik DI MŘ Policie ČR B., dopustil jednáním ve výroku tohoto rozsudku uvedeném. Za to byl podle §158 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák.podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakéhokoliv zaměstnání ve státní správě na dobu 3 let.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 To 572/2001, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku soudu I. stupně „ve spojení s usnesením“ odvolacího soudu podal obviněný dne 24. 4. 2002 v zákonné lhůtě dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatné části se důvody dovolání shodují s odvoláním, které ve věci obviněný podal proti rozsudku soudu I. stupně, a ve své podstatě polemizuje s hodnocením důkazů s tím, že všechny uvedené skutečnosti svědčí o tom, že při evidování vozidel vědomě a úmyslně neporušoval předpisy a nebyla tak naplněna subjektivní stránka daného trestného činu ve formě úmyslu, ani pohnutka spočívající ve způsobení škody jinému, nebo opatření sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Navrhl, aby dovolací soud „napadený rozsudek“ podle §265k tr. ř. zrušil a rozsudkem jej podle §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněným namítané skutečnosti se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska zjišťování skutkového stavu, a navíc je nepřípustné, protože bylo podáno proti rozhodnutí soudu 1. stupně. Navrhl proto, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. a), b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Dovolatelem uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení lze tedy namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu, anebo měl být posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě, jak vyplývá ze znění daného zákonného ustanovení, ale nelze namítat nesprávnost (neúplnost) samotného zjištění skutkového stavu. V posuzované věci se odvolací soud ztotožnil se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že obviněný „musel vědět, že eviduje vozidla v rozporu s příslušnými předpisy“, který byl učiněn na základě zhodnocení svědeckých výpovědí vyvracejících jeho obhajobu. Namítá-li obviněný v dovolání, že s předpisy seznámen nebyl a vědomě je neporušoval, že výpovědi svědků (P., P.) neobstojí a poukazuje na výpovědi dalších svědků vypovídajících v jeho prospěch, namítá tak v podstatě nesprávné hodnocení důkazů a následně nesprávně zjištěný skutkový stav. Nesprávné právní posouzení skutku tak namítá jako důsledek nesprávných skutkových zjištění a nikoli nesprávných právních úvah.
Námitkou obviněného ohledně tvrzení soudu, že neznalost zákona neomlouvá, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť situace, že by s příslušnými předpisy seznámen nebyl, soudem zjištěna nebyla a v rozhodnutí je zmiňována pouze hypoteticky.
I když obviněný podal přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, muselo být odmítnuto, protože důvody v něm uvedené jsou vesměs námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale žádné pochybení nevytýká. Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění učiněného soudem a toto nemůže měnit, ať už doplněním dokazování nebo jiným hodnocením provedených důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno toliko k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí uvedených v §265a tr. ř. K nápravě skutkových vad jsou určeny jiné mimořádné opravné prostředky, a to obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Na základě uvedených důvodů rozhodl dovolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš