ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.277.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 277/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 16. 7. 2002 dovolání obviněného Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 148/2000 a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného Z. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 1 T 148/2000, byl obviněný Z. R. uznán vinným přípravou k trestnému činu loupeže podle §7 odst. 1 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, a podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu propadnutí věci.
Odvolání obviněného Z. R. a odvolání státního zástupce zamítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Obviněný Z. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že neměl být uznán vinným, protože trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby ho sám zprostil obžaloby.
Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Pro úplnost je třeba poznamenat, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku?Místku a usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto též ohledně obviněného Petra Černého. Ve věci tohoto obviněného však dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadené usnesení a předcházející řízení, pokud jde o obviněného Z. R., a shledal, že dovolání tohoto obviněného není důvodné.
Skutek, jímž byl obviněný Z. R. uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu loupežným přepadením odcizit peníze osádce vozidla s polskou státní poznávací značkou, o kterém předpokládal, že je určeno k následnému převozu starších či poškozených motorových vozidel ze západní Evropy do Polska a že jeho osádka má u sebe při cestě za nákupem těchto vozidel větší množství valut, projížděl společně s obviněným P. Č. dne 6. 10. 1999 kolem 22,30 hodin silnicí mezi F. – M. a P. ve vypůjčeném vozidle zn. Škoda Felicia, které vybavili odcizenou státní poznávací značkou, na kterém papírem a lepicí páskou zakryli logo autopůjčovny a které vybavili modrým majákem používaným Policií ČR, přičemž sami ve snaze vystupovat jako policisté si předtím opatřili nápisy „POLICIE„ ve žluté barvě používané na zádech kombinéz skutečných policistů, dva plynové revolvery zn. KORA a černé pletené kukly s otvory pro oči, s tím, že očekávali průjezd vhodného vozidla, avšak zamýšlené přepadení se jim nepodařilo uskutečnit, protože u křižovatky obcí H. a K. byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi v obci J. n. O., okr. N. J., kde byl obviněný Z. R. zadržen, zatímco obviněný P. Č. z místa uprchl.
Podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy.
Podle §7 odst. 3 písm. b) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že v projednávané věci vyvstává otázka, zda trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. Za situace, kdy součástí skutku, jak byl pravomocně zjištěn, je i to, že obviněným se nepodařilo zamýšlené přepadení uskutečnit, protože sami byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi, přičemž obviněný Z. R. byl na místě nehody zadržen, je vyloučeno uvažovat o tom, že obviněný d o b r o v o l n ě upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání (tj. k dokonání) trestného činu. Z uvedeného zjištění vyplývá, že obviněný upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu pod bezprostředním vlivem konkrétního zásahu Policie ČR, při kterém reálně hrozilo prozrazení celé akce. Pokud pachatel od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu upustí pod vlivem takových okolností, nepřichází v úvahu závěr, že se tak stalo dobrovolně ve smyslu §7 odst. 3 tr. zák. Okresní soud ve Frýdku-Místku při právním posouzení skutku proto nijak nepochybil, jestliže ustanovení §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. nepoužil a neučinil závěr o zániku trestnosti přípravy. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které též spočívá na tomto právním posouzení skutku, proto nemůže být nikterak zpochybněno námitkou, že trestnost přípravy zanikla.
Obviněný Z. R. uplatnil dovolací důvod spočívající v námitce nesprávného právního posouzení skutku způsobem, který přesahuje meze tohoto dovolacího důvodu, jak jsou dány ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. V tom je význam dovolacího důvodu vymezeného jako „nesprávné právní posouzení skutku„. Není ovšem možné namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. V dané věci obviněný podstatnou část dovolání založil na námitkách, které směřují proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny důkazy. V tomto ohledu jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud k této jeho části nepřihlížel a z hlediska námitky, že zanikla trestnost přípravy, přezkoumal správnost právního posouzení skutku, jak byl zjištěn v původním řízení. „Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením„ se rozumí jiné než je právní kvalifikace skutku. Obviněný v dovolání sice obecně uvedl, že namítá i „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, avšak ve skutečnosti v dovolání neuvedl nic, co by tento dovolací důvod obsahově naplňovalo. Proto Nejvyšší soud nepřihlížel ani k této části dovolání obviněného.
Dovolání obviněného Z. R. tedy bylo podkladem pouze k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a v rámci předcházejícího řízení rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z hlediska otázky, zda skutek, jak byl zjištěn Okresním soudem ve Frýdku-Místku a jak z něho oba soudy vycházely, odpovídá zákonným požadavkům zániku trestnosti přípravy k trestnému činu podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že trestnost přípravy nezanikla a že dovolání obviněného není důvodné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec v. r.
Za správnost vyhotovení:
Jitka Juránková
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 16. 7. 2002 dovolání obviněného Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 148/2000 a rozhodl takto: Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného Z. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 1 T 148/2000, byl obviněný Z. R. uznán vinným přípravou k trestnému činu loupeže podle §7 odst. 1 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, a podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu propadnutí věci.
Odvolání obviněného Z. R. a odvolání státního zástupce zamítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Obviněný Z. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že neměl být uznán vinným, protože trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby ho sám zprostil obžaloby.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku?Místku a usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto též ohledně obviněného Petra Černého. Ve věci tohoto obviněného však dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadené usnesení a předcházející řízení, pokud jde o obviněného Z. R., a shledal, že dovolání tohoto obviněného není důvodné.
Skutek, jímž byl obviněný Z. R. uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu loupežným přepadením odcizit peníze osádce vozidla s polskou státní poznávací značkou, o kterém předpokládal, že je určeno k následnému převozu starších či poškozených motorových vozidel ze západní Evropy do Polska a že jeho osádka má u sebe při cestě za nákupem těchto vozidel větší množství valut, projížděl společně s obviněným P. Č. dne 6. 10. 1999 kolem 22,30 hodin silnicí mezi F. – M. a P. ve vypůjčeném vozidle zn. Škoda Felicia, které vybavili odcizenou státní poznávací značkou, na kterém papírem a lepicí páskou zakryli logo autopůjčovny a které vybavili modrým majákem používaným Policií ČR, přičemž sami ve snaze vystupovat jako policisté si předtím opatřili nápisy „POLICIE„ ve žluté barvě používané na zádech kombinéz skutečných policistů, dva plynové revolvery zn. KORA a černé pletené kukly s otvory pro oči, s tím, že očekávali průjezd vhodného vozidla, avšak zamýšlené přepadení se jim nepodařilo uskutečnit, protože u křižovatky obcí H. a K. byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi v obci J. n. O., okr. N. J., kde byl obviněný Z. R. zadržen, zatímco obviněný P. Č. z místa uprchl.
Podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy.
Podle §7 odst. 3 písm. b) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že v projednávané věci vyvstává otázka, zda trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. Za situace, kdy součástí skutku, jak byl pravomocně zjištěn, je i to, že obviněným se nepodařilo zamýšlené přepadení uskutečnit, protože sami byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi, přičemž obviněný Z. R. byl na místě nehody zadržen, je vyloučeno uvažovat o tom, že obviněný d o b r o v o l n ě upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání (tj. k dokonání) trestného činu. Z uvedeného zjištění vyplývá, že obviněný upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu pod bezprostředním vlivem konkrétního zásahu Policie ČR, při kterém reálně hrozilo prozrazení celé akce. Pokud pachatel od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu upustí pod vlivem takových okolností, nepřichází v úvahu závěr, že se tak stalo dobrovolně ve smyslu §7 odst. 3 tr. zák. Okresní soud ve Frýdku-Místku při právním posouzení skutku proto nijak nepochybil, jestliže ustanovení §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. nepoužil a neučinil závěr o zániku trestnosti přípravy. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které též spočívá na tomto právním posouzení skutku, proto nemůže být nikterak zpochybněno námitkou, že trestnost přípravy zanikla.
Obviněný Z. R. uplatnil dovolací důvod spočívající v námitce nesprávného právního posouzení skutku způsobem, který přesahuje meze tohoto dovolacího důvodu, jak jsou dány ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. V tom je význam dovolacího důvodu vymezeného jako „nesprávné právní posouzení skutku„. Není ovšem možné namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. V dané věci obviněný podstatnou část dovolání založil na námitkách, které směřují proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny důkazy. V tomto ohledu jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud k této jeho části nepřihlížel a z hlediska námitky, že zanikla trestnost přípravy, přezkoumal správnost právního posouzení skutku, jak byl zjištěn v původním řízení. „Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením„ se rozumí jiné než je právní kvalifikace skutku. Obviněný v dovolání sice obecně uvedl, že namítá i „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, avšak ve skutečnosti v dovolání neuvedl nic, co by tento dovolací důvod obsahově naplňovalo. Proto Nejvyšší soud nepřihlížel ani k této části dovolání obviněného.
Dovolání obviněného Z. R. tedy bylo podkladem pouze k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a v rámci předcházejícího řízení rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z hlediska otázky, zda skutek, jak byl zjištěn Okresním soudem ve Frýdku-Místku a jak z něho oba soudy vycházely, odpovídá zákonným požadavkům zániku trestnosti přípravy k trestnému činu podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že trestnost přípravy nezanikla a že dovolání obviněného není důvodné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec v. r.
Za správnost vyhotovení:
Jitka Juránková
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 16. 7. 2002 dovolání obviněného Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 148/2000 a rozhodl takto: Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného Z. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 1 T 148/2000, byl obviněný Z. R. uznán vinným přípravou k trestnému činu loupeže podle §7 odst. 1 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, a podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu propadnutí věci.
Odvolání obviněného Z. R. a odvolání státního zástupce zamítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 7 To 44/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Obviněný Z. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že neměl být uznán vinným, protože trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby ho sám zprostil obžaloby.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku?Místku a usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto též ohledně obviněného Petra Černého. Ve věci tohoto obviněného však dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadené usnesení a předcházející řízení, pokud jde o obviněného Z. R., a shledal, že dovolání tohoto obviněného není důvodné.
Skutek, jímž byl obviněný Z. R. uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu loupežným přepadením odcizit peníze osádce vozidla s polskou státní poznávací značkou, o kterém předpokládal, že je určeno k následnému převozu starších či poškozených motorových vozidel ze západní Evropy do Polska a že jeho osádka má u sebe při cestě za nákupem těchto vozidel větší množství valut, projížděl společně s obviněným P. Č. dne 6. 10. 1999 kolem 22,30 hodin silnicí mezi F. – M. a P. ve vypůjčeném vozidle zn. Škoda Felicia, které vybavili odcizenou státní poznávací značkou, na kterém papírem a lepicí páskou zakryli logo autopůjčovny a které vybavili modrým majákem používaným Policií ČR, přičemž sami ve snaze vystupovat jako policisté si předtím opatřili nápisy „POLICIE„ ve žluté barvě používané na zádech kombinéz skutečných policistů, dva plynové revolvery zn. KORA a černé pletené kukly s otvory pro oči, s tím, že očekávali průjezd vhodného vozidla, avšak zamýšlené přepadení se jim nepodařilo uskutečnit, protože u křižovatky obcí H. a K. byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi v obci J. n. O., okr. N. J., kde byl obviněný Z. R. zadržen, zatímco obviněný P. Č. z místa uprchl.
Podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy.
Podle §7 odst. 3 písm. b) tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že v projednávané věci vyvstává otázka, zda trestnost přípravy k trestnému činu zanikla podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. Za situace, kdy součástí skutku, jak byl pravomocně zjištěn, je i to, že obviněným se nepodařilo zamýšlené přepadení uskutečnit, protože sami byli stavěni skutečnou policejní hlídkou, na výzvy k zastavení nereagovali, z místa ujížděli a po malé dopravní nehodě byli dostiženi, přičemž obviněný Z. R. byl na místě nehody zadržen, je vyloučeno uvažovat o tom, že obviněný d o b r o v o l n ě upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání (tj. k dokonání) trestného činu. Z uvedeného zjištění vyplývá, že obviněný upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu pod bezprostředním vlivem konkrétního zásahu Policie ČR, při kterém reálně hrozilo prozrazení celé akce. Pokud pachatel od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu upustí pod vlivem takových okolností, nepřichází v úvahu závěr, že se tak stalo dobrovolně ve smyslu §7 odst. 3 tr. zák. Okresní soud ve Frýdku-Místku při právním posouzení skutku proto nijak nepochybil, jestliže ustanovení §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. nepoužil a neučinil závěr o zániku trestnosti přípravy. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které též spočívá na tomto právním posouzení skutku, proto nemůže být nikterak zpochybněno námitkou, že trestnost přípravy zanikla.
Obviněný Z. R. uplatnil dovolací důvod spočívající v námitce nesprávného právního posouzení skutku způsobem, který přesahuje meze tohoto dovolacího důvodu, jak jsou dány ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. V tom je význam dovolacího důvodu vymezeného jako „nesprávné právní posouzení skutku„. Není ovšem možné namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. V dané věci obviněný podstatnou část dovolání založil na námitkách, které směřují proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny důkazy. V tomto ohledu jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud k této jeho části nepřihlížel a z hlediska námitky, že zanikla trestnost přípravy, přezkoumal správnost právního posouzení skutku, jak byl zjištěn v původním řízení. „Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením„ se rozumí jiné než je právní kvalifikace skutku. Obviněný v dovolání sice obecně uvedl, že namítá i „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, avšak ve skutečnosti v dovolání neuvedl nic, co by tento dovolací důvod obsahově naplňovalo. Proto Nejvyšší soud nepřihlížel ani k této části dovolání obviněného.
Dovolání obviněného Z. R. tedy bylo podkladem pouze k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a v rámci předcházejícího řízení rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z hlediska otázky, zda skutek, jak byl zjištěn Okresním soudem ve Frýdku-Místku a jak z něho oba soudy vycházely, odpovídá zákonným požadavkům zániku trestnosti přípravy k trestnému činu podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že trestnost přípravy nezanikla a že dovolání obviněného není důvodné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec v. r.