ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.302.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 302/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2002 o dovolání obviněného P. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 3 T 669/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 5 To 53/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 3 T 669/2000, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., když uvedených trestných činů se měl dopustit tím, že „dne 15. 7. 2000 kolem 01.15 hodin na silnici II. třídy č. 432 z obce R. do obce M. a zpět, okr. H., ač vůbec nevlastní řidičský průkaz a je veden jako osoba se ztrátou tělesné a duševní schopnosti k řízení motorových vozidel, v podnapilém stavu řídil vlastní motocykl zn. MZ ETZ 07-63 nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích, přičemž v důsledku své podnapilosti a nepřiměřené rychlosti mokrému povrchu vozovky, při průjezdu pravotočivou zatáčkou v km 55.45 v obci M., nezvládl řízení motocyklu, vyjel vlevo mimo vozovku, kde za pravou krajnicí narazil do stromu a následně havaroval, přičemž svému spolujezdci P. K. způsobil těžké zranění v podobě zlomeniny levé stehenní kosti, otevřené rány palce levé nohy s nutností následné operace, s dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života od 15. 7. 2000 nejméně do 4. 8. 2000, následným léčením, které bylo ukončeno v červnu 2001, přičemž provedeným odběrem krve, jejím rozborem metodou plynové chromatografie a znaleckým zpětným propočtem bylo zjištěno, že v době řízení motocyklu měl v krvi nejméně 1,06g/kg alkoholu“. Obviněnému byl podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu sedmi let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně dne 13. 2. 2002 pod sp. zn. 5 To 53/2002 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
V dovolání, podaném prostřednictvím obhájce, obviněný namítl, že si je vědom své viny, avšak vzhledem k tomu, že doposud žil naprosto slušným způsobem života, považuje trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. I přesto, že podané dovolání neodkazuje na přesnou citaci zákonného ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je z jeho obsahu nepochybné, že důvodem dovolání je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, tj. dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Současně Nejvyšší soud zkoumal, zda také dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti, zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. V tomto ohledu se dovolatel dopustil výše uvedeného formálního pochybení. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je ve smyslu §265a tr. ř. přípustné a bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dále se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil jako dovolací důvod nepřiměřenost trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. V této souvislosti je však nutno poukázat na to, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo který byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
V daném případě však byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v rámci trestní sazby vymezené pro nejpřísněji trestný čin, a to při její dolní hranici (obviněnému bylo podle §224 odst. 2 tr. zák. možno uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby v trvání šesti měsíců až pěti let). Zákonu odpovídá také zařazení obviněného do příslušného typu věznice, neboť obviněný byl vedle nedbalostního trestného činu uznán vinným úmyslným trestným činem v sazbě do jednoho roku a doposud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že také trest zákazu činnosti byl uložen ve výměře, která je v rámci trestní sazby, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání podané obviněným je nutno jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, aniž by byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. O odkladu výkonu napadeného rozhodnutí nebylo ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. nutno rozhodovat s ohledem na to, že žádostí o odklad výkonu trestu odnětí svobody se již zabýval okresní soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann