ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.304.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 304/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2002 o dovolání obviněného P. W., proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 6 T 87/2001, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp.zn. 13 To 544/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 544/2001 zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného P. W. proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (soudu I. stupně) ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 6 T 87/2001, jímž byl uznán vinným spácháním trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr.zákona, kterých se měl dopustit jednáním popsaným v rozsudku soudu I. stupně. Podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 16. 1. 2002.
Z obsahu spisu je zřejmé, že opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obhájci obviněného P. W. dne 11. 2. 2002 a samotnému obviněnému dne 20. 2. 2002.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu doručil obviněný prostřednictvím svého obhájce k Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 23. 4. 2002 blíže neodůvodněné, tzv. blanketní dovolání, které bylo podáno na poštu dne 22. 4. 2002 s tím, že bude odůvodněno ve lhůtě jednoho týdne nebo vzato zpět.
Podle referátu ze dne 7. 5. 2002 zaslal předseda senátu soudu I. stupně obviněnému a jeho obhájci Mgr. A. G. přípis s výzvou, aby obhájce obviněného ve lhůtě dvou týdnů řádně doplnil podané dovolání (§265f odst. 1 tr. řádu) s upozorněním, že jinak bude dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnuto. Podle doručenky připojené k tomuto referátu byl zmíněný přípis doručen jmenovanému obhájci dne 10. 5. 2002.
Na č. l. 287 trestního spisu je založeno podání obviněného ze dne 23. 5. 2002 vypracované jeho obhájcem, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 27. 5. 2002, a jímž bylo doplněno původní blanketní dovolání s tím, že dovoláním je napadán i rozsudek soudu I. stupně, a to konkrétně jeho výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Dovolatel v tomto podání uvádí, že dovolání uplatňuje z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), jehož naplnění spatřuje v tom, že soud I. stupně neúplným způsobem zjistil skutkové okolnosti případu, když nebylo spolehlivě prokázáno, že se tohoto skutku dopustil a měl být obžaloby zproštěn, z čehož vyplývá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném hmotně právním posouzení. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů rozhodl o vrácení věci okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu), a že bylo podáno ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu osobou oprávněnou.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 3 tr. řádu) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Původní dovolání obviněného tyto další (zvláštní) náležitosti nesplňovalo. Předseda senátu soudu I. stupně proto postupoval podle §265h odst. 1 tr. řádu, dle něhož, nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. V této souvislosti je však nutné připomenout, že podle §265f odst. 2 tr. řádu rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Dovolání lze podle §265e odst. 1 tr. řádu podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, a to u soudu, který rozhodl v prvním stupni, a jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty (§60 odst. 2 věty první tr. řádu) a připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. řádu). Stanovená dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání obviněného tedy skončila dne 22. 4. 2002 (pondělí). Jak již bylo shora konstatováno, dovolatel tuto zákonnou lhůtu sice dodržel, jelikož v projednávané věci bylo dovolání obviněného podáno na poštu dne 22. 2. 2002, protože se však jednalo o poslední den této lhůty, kdy navracení lhůty není přípustné (§265e odst. 4 tr. řádu), zbavil se obviněný současně tímto okamžikem, to jest uplynutím posledního dne k podání dovolání, sám možnosti dodatečně blíže odůvodnit nebo opravit podané dovolání, a to bez ohledu na fakt, že předseda senátu soudu I. stupně vyzval obhájce obviněného k doplnění podaného dovolání. Platí totiž, že dovolání se posuzuje z obsahového hlediska podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy dovolací lhůta, ohraničující zároveň i možnost uvádět, měnit a doplňovat dovolací důvody, uplynula.
V daném případě obhájce obviněného sepsal doplňující podání teprve dne 23. 5. 2002 a doručil soudu I. stupně až dne 27. 5. 2002, tedy po uplynutí stanovené zákonné dvouměsíční lhůty, a jestliže obhájce obviněného v této lhůtě, tzn. do 22. 4. 2002, neodstranil vady podaného dovolání, a jestliže podané dovolání trpí vadami i po uplynutí této lhůty, musel Nejvyšší soud uzavřít, že podané dovolání je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Při takovém postupu se Nejvyšší soud nemusel a ani nemohl zabývat otázkou, zda dovolání obviněného lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š