ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.314.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 314/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2002 o dovolání obviněného J. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, č. j. 2 To 187/2000-1101, a o dovolání obviněného A. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2001, č. j. 2 To 188/01?1138, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 43 T 2/2000, byli obvinění J. O. a A. T. spolu s obviněným A. Č. uznáni vinnými pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněný A. T. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněnému J. O. podle §235 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný A. T. byl podle §235 odst. 3 za použití §42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného. Obviněný A. Č. byl odsouzen podle §235 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, když pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Shora citovaný rozsudek napadli odvoláním obviněný J. O., obviněný A. T. i obviněný A. Č.
Z podnětu odvolaní podaných obviněným J. O. a obviněným A. Č. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2001, č. j. 2 To 187/2000-1101, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině ohledně obviněného J. O. a obviněného A. Č., ve výrocích o trestech a o povinnosti k náhradě škody, uložených těmto dvěma obviněným a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. O. a obviněného A. Č. uznal jako spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák. vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák. Podle §235 odst. 2 tr. zák. byl obviněný J. O. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a obviněný A. Č. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do stejného typu věznice. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20 prosince 2001, sp. zn. 2 To 188/01, byl obviněný A. T. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. spolu se shora uvedenými obviněnými. Obviněnému byl podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Ohledně náhrady škody bylo rovněž rozhodnuto, a to shodně jako v případě spoluobviněných.
.
Proti shora citovaným rozsudkům soudu II. stupně podali obvinění J. O. a A. T. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním byly napadeny rozsudky, které nabyly právní moci dnem vyhlášení Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím – před 1.1.2002, tudíž proti němu nelze podat dovolání.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako nepřípustná, aniž z jejich podnětu přezkoumal napadené rozsudky a jim předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann