ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.330.2002.2
sp. zn. 7 Tdo 330/2002-1
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2002 v trestní věci obviněného M. L., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 17/99 v řízení o dovolání obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 2 To 9/2002, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. L. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný M. L. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 35 T 17/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 2 To 9/2002. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud zrušil obě uvedená rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci. Odpadl tedy podklad pro to, aby obviněný nadále vykonával trest odnětí svobody, a vzhledem k ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. vyvstala nutnost rozhodnout o tom, zda se obviněný bere do vazby.
Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení nejsou dány žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by bylo možno přesvědčivě zdůvodnit obavu naznačenou v ustanoveních §67 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že obviněný se do vazby nebere.
Pokud by však obviněný případně svým chováním zavdal důvod k tomu, aby byl vzat do vazby, může v dalším řízení dojít k tomu, že bude do vazby vzat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec