ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.342.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 342/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2002 o dovolání obviněného A. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 6 To 612/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 138/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. V. odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 138/2001 podal obviněný A. V. v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájkyně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 6 To 612/2001, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 11. 2001. Obviněný uvedl, že dovolání podal z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Vyjádřil názor, že bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu, neboť podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby mohl v soudním řízení používat mateřský jazyk, přičemž dodal, že jeho mateřským jazykem je slovenský jazyk. Dále uvedl, že i když byl fyzicky přítomen u hlavního líčení konaného dne 2. 10. 2001, nebyl schopen vnímat jeho průběh, neboť byl pod vlivem léku Thidirazin (správně Thioridazin), který mu byl tehdy podáván. Namítl také to, že soud nesprávně zjistil okolnosti, které uváděl ke své obhajobě, a náležitě je nezhodnotil. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby soudu prvního stupně přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. V. je dovoláním, které ve skutečnosti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání lze podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzované věci je ze spisu patrno, že Okresní soud v Bruntále konal hlavní líčení ve dnech 15. 8., 3. 10., 10. 10., 26. 10., 14. 11. a 21. 11. 2001 a že ve všech těchto případech byl obviněný řádně předveden z vazby, takže hlavnímu líčení byl vždy přítomen. Nešlo tedy o případ, že by se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti ve fyzickém smyslu. V průběhu hlavního líčení konaného 3. 10. 2001 obviněný poté, co byl podle §214 tr. ř. dotázán, zda se chce vyjádřit k jednomu z prováděných důkazů, prohlásil, že užívá neuroleptika, která mu předepsal psychiatr, že není schopen se soustředit, že neví, kdy lék užil, ale že to bylo ráno v 5.30 až 6.30 hodin, a že lék užívá dvakrát denně. Vyvstává tedy otázka, zda obviněný případně nebyl v důsledku podávaného léku v takovém stavu, při kterém by jeho schopnost vnímat průběh hlavního líčení a v rámci své obhajoby adekvátně reagovat na jeho vývoj byla v důsledku vlivu požitého léku paralyzována do té míry, že by tento jeho stav byl srovnatelný s fyzickou nepřítomností v hlavním líčení. Poté, co bylo hlavní líčení konané dne 3. 10. 2001 odročeno, si Okresní soud v Bruntále opatřil vyjádření vězeňské lékařky, z něhož je patrno jednak to, že obviněný užíval neuroleptikum zvané Thioridazin v množství 50 mg ráno a 50 mg večer, a jednak to, že tento lék užil i dne 3. 10. 2001 ráno, že jeho užití mohlo ovlivnit schopnost obviněného „řádně vnímat a reagovat na veškeré úkony u hlavního líčení“ a že užívání léku bylo dne 4. 10. 2001 ukončeno. Kromě toho si Okresní soud v Bruntále opatřil znalecký posudek dvou znalců z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, v němž jsou rozebrány vlastnosti léku Thioridazin s tím, že tento lék nemá výraznější účinek na bdělost a na jasnost vědomí, že ovlivňuje pozitivně psychické integrace (myšlení) a že upravuje chorobně změněné myšlení, vnímání a jednání. Výslovně je ve znaleckém posudku zdůrazněno, že tento lék nepotlačuje duševní činnost nemocných. Závěr posudku vyznívá tak, že v daném případě požitý Thioridazin v dávce 50 mg neměl žádné negativní důsledky na psychickou činnost obviněného a že obviněný byl schopen plnohodnotné účasti u hlavního líčení. V hlavním líčení konaném dne 14. 11. 2001 byl jeden ze znalců vyslechnut, stvrdil správnost písemně podaného posudku a poté, co se seznámil s vyjádřením vězeňské lékařky, připustil, že požití léku mohlo mít na obviněného určitý vliv, který však nemohl být podstatný. Znalec potvrdil, že vliv léku nespočíval v kvalitativní změně vědomí, nýbrž jen v tom, že obviněný se mohl cítit unavený a poněkud ospalý. Znalec vyloučil, že by lék měl podstatný vliv na soustředění obviněného při soudním jednání, a vysvětlil, že o takový vliv by šlo teprve při vysokých dávkách léku, čímž mínil dávky 400 mg a více. Obviněný v dovolání zpochybnil znalecký posudek proto, že vycházel z údaje, že obviněnému byl lék podán v dávce 50 mg, zatímco sám obviněný dodatečným nahlédnutím do své zdravotnické dokumentace ve věznici zjistil, že šlo o dávku 100 mg. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné dodat jen to, že i namítaná dávka 100 mg je hluboko pod dolní hranicí dávky, kterou znalec při výslechu v hlavním líčení označil za nutnou k tomu, aby lék měl nějaký podstatný vliv na soustředění obviněného (tj. dávku 400 mg a více). Je tedy zřejmé, že je vyloučeno, aby v důsledku vlivu požitého léku bylo myšlení, soustředění či vnímání obviněného při hlavním líčení paralyzováno takovým způsobem, který by opodstatňoval úvahu, že obviněný byl ve stavu srovnatelném s fyzickou nepřítomností. S tím koresponduje skutečnost, že v průběhu hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2002 i poté, co obviněný prohlásil, že není schopen se soustředit, a co Okresní soud v Bruntále pokračoval v dokazování, obviněný se k jednotlivým důkazům adekvátně vyjadřoval, kladl přiléhavé otázky svědkům, navrhoval relevantní doplnění důkazů, a to i přes okolnost, že v hlavním líčení měl svou obhájkyni. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný opřel dovolání ve skutečnosti o takové důvody, které obsahově neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. tomu, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pokud jde o „nesprávné právní posouzení skutku“, je tento dovolací důvod po obsahové stránce naplněn, jestliže dovolatel namítá, že skutek, který byl pravomocně zjištěn a kterým byl obviněný uznán vinným, nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu však není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Námitky obviněného A. V., o které byl v jeho dovolání opřen názor, že soud nesprávně zjistil okolnosti, které uváděl ke své obhajobě, a náležitě je nezhodnotil, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny důkazy. V žádném směru však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným) ani otázky „jiného hmotněprávního posouzení“, tj. jiného než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze strany obviněného tudíž jde o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto i v tomto ohledu jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Pokud obviněný v dovolání namítl, že jeho mateřským jazykem je slovenský jazyk, a dal tuto skutečnost do souvislosti s názorem, že bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu spočívající v možnosti používat v soudním řízení mateřského jazyka, není ani z dovolání jasné, který z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. v tom obviněný spatřoval. Tuto námitku obviněného nelze podřadit pod ty dovolací důvody, které obviněný sám deklaroval, tj. důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Nicméně s ohledem na závažnost této námitky považuje Nejvyšší soud za nutné pouze konstatovat, že obviněný A. V. je slovenské národnosti, narodil se na území nynější České republiky, má trvalý pobyt na území České republiky, v žádném stadiu řízení před pravomocným skončením trestního stíhání neuvedl, že by nerozuměl českému jazyku jako jazyku, v němž se vede řízení, ani nenamítal, že mu je bráněno používat slovenského jazyka, a pokud činil jakákoli písemná podání, která sám vyhotovil, používal vždy českého jazyka. Posuzovaná námitka tedy evidentně neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného A. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec